"V Kodani jsem opravdu ožil, nejčastěji hraju na svém oblíbeném místě pravého záložníka a fotbal mě zase začal bavit. A teď ještě po pětiměsíční odmlce nároďák. Jsem prostě spokojený," usmíval se český hrdina z bratislavského Tehelného pole.
Loni 6. září totiž Česko v kvalifikaci porazilo domácí slovenského fotbalisty 3:0, přičemž Sionko dva góly dal a na třetí přihrál Kollerovi.
Teď reprezentanty čeká sobotní kvalifikace v San Marinu a o čtyři dny později těžký duel s Irskem v Praze na Letné.
Na úterní reprezentační sraz jste dorazil se zpožděním. Mohla za to prý vaše dlouhá cesta z Kodaně.
Když jsem se dozvěděl, že mě trenér Brückner povolal, rozhodli jsme se se ženou, že všichni i s malou Klárkou vyrazíme autem na noc. A protože do Prahy jsme přijeli kolem půl páté ráno, měl jsem povolené tu noční zhruba sedmisetkilometrovou jízdu dospat.
Na podvečerním tréninku jste se tedy už cítil dobře?
Samozřejmě.
Máte už nějaké signály, jestli v sobotu v San Marinu nastoupíte?
Mám za sebou první trénink, takže žádné takové signály opravdu nemám.
Jak jste nesl, že od březnového dvojzápasu s Německem a s Kyprem jste se v národním mužstvu neobjevil?
Pochopitelně mě to mrzelo. Ale je mi jasné, že to souviselo s mou pozicí v Rangers. Tam jsem nehrál, takže jsem mohl čekat, že pozvánka do reprezentace na mě nevyjde.
V Kodani jste prý náramně spokojený.
Po všech stránkách. Jak fotbalově, tak i mimo hřiště. Důležité také bylo, že jsme rychle našli příjemné bydlení. Kodaň mi přijde jako Praha, má historické centrum i hezké okolí, takže už za sebou máme pár cyklistických výletů. A fotbal? FC Kodaň mi hodně připomíná Spartu, je to ambiciózní klub s opravdu profesionálním fungováním. A co je nejdůležitější - hraju.
Jak ale ta vaše celková pohoda souvisí s vyřazením kodaňského mužstva ve 3. předkole Ligy mistrů lisabonskou Benfikou?
Samozřejmě jsme z toho žádnou radost neměli. V Lisabonu jsme uhráli solidní výsledek, prohráli jsme tam jen dva jedna. A pak doma v odvetě jsme měli nevídanou smůlu. Kdo ten zápas viděl, musí potvrdit, že jsme jim mohli dát osm gólů. Bohužel, jak už to ve fotbale leckdy chodí, lepší vždycky nevyhrává. Tak jsme nakonec jedna nula prohráli. Budeme to muset napravit v prvním kole Poháru UEFA proti Racingu Lens.
Jak se s novými spoluhráči dorozumíváte?
Všichni tam výborně ovládají angličtinu, takže v tom problém není. Ale když se scházíme v kabině a pak během tréninku, mluví mezi sebou dánsky. Často se něčemu smějí a mně docela vadí, že těm jejich fórkům nerozumím. Tak jsem už byl na první lekci dánštiny.
A první dojem?
Jedním slovem - hrůza. K tomu učiteli chodí ještě dva spoluhráči, Kanaďan s Australanem. Mají za sebou už asi patnáct lekcí, ale umějí toho stejně jako já po té jedné.
Jak komunikujete s trenérem?
Taky anglicky, ale on je to Nor a s hráči mluví norsky, kteří mu skoro všechno rozumějí. Takže když mi něco neřekne individuálně anglicky, nemám tušení, o čem na taktické přípravě mluví.
Zkusíte tedy ještě norštinu?
Tak to ani náhodou. Jsem moc zvědavý, jak dlouho vydržím u té dánštiny.
Vraťme se k národnímu mužstvu. Jak vidíte sobotní zápas na hřišti outsidera v San Marinu?
Když dáme rychle jednu, dvě branky, bude po starostech. A budeme se moci soustředit na středeční bitvu s Irskem.
Co takhle tu středu zopakovat vaše rok staré Tehelné pole?
To bych si teda nechal líbit. Ale jak říkám, zatím netuším, jaké úmysly se mnou trenér Brückner má.
