Devětadvacetiletý útočník poprvé od září dorazil za reprezentací, aby se v pátek ve Španělsku a příští úterý v Českých Budějovicích proti Lichtenštejnsku bil o kvalifikační body.
Rozhovor na soustředění národního mužstva se však točil především kolem jeho působení v Galatasarayi. Turecká média, která jsou přímo v centru dění, popisovala nedávné události bouřlivě.
On raději myslel na národní tým. "Nemáme výsledky, jaké jsme si představovali. Tady v národním mužstvu můžu na chvíli zapomenout, můžu přijít na jiné myšlenky a porvat se o úspěšný výsledek ve Španělsku," řekl Baroš.
V Galatasarayi musí být nervózní atmosféra. I vy sám jste jí podlehl, když jste se měl pohádat s trenérem Hagim.
Hádka? V životě jsem s Hagim žádnou neměl. To, co se objevilo v Česku v novinách, že jsem zmlátil spoluhráče, že jsem se pohádal s Hagim, to jsou absolutní výmysly. Ale bohužel proti tomu bojovat nemůžu.
Ale klub například potvrdil, že jste s Hagim debatu měl.
Jenže jsem ho neurazil, ani jsem se nechtěl rvát, jak se psalo. Normálně jsme se bavili, bez sprostých slov. Jsme v situaci, kdy si musíme vyříkat různé věci, abychom se posunuli dál. K Hagimu mám velký respekt jako k trenérovi, bývalému hráči i jako k člověku. Jenže v kabině máme někoho, kdo práská do novin, a ty to zveličily. (Hagi byl mezitím odvolán - pozn. red.)
Takže jste nic neudělal?
S bulvárem ani bojovat nechci, protože ta válku vyhrát nejde. Když někdo napíše, že jsem se porval, tak jak se mám bránit? Jen vám teď můžu říct, že poslední aféry nejsou pravdivé.
Ale fakt, že jste po posledním zápase vynadal rozhodčímu a byl vyloučen, přece popřít nemůžete.
To taky nepopírám. Ale to vyloučení je jediné, co si můžu vyčítat. Nechal jsem se vyprovokovat.
Čím?
Rozhodčí, který nám v pátek pískal derby s Fenerbahce, nás už během jara třikrát zaříznul. Teď jsme vedli, hráli dobře, ale mně pak dal žlutou za zakopnutí míče. Přitom všichni vědí, že jsem jeho písknutí nemohl slyšet. Navíc jsem zakončoval v jasné šanci. Po zápase se mi smál. Takže přišlo zatmění, vynadal jsem mu a musím přijmout trest. Samozřejmě, co jsem udělal, by se stávat nemělo.
Cítíte, že jste v Turecku terčem bulváru?
Kdybychom hráli nahoře, bojovali o titul, tak by se tady některé věci neřešily. Jedu z večeře víc než hodinu přes město, mimo rušnou ulici si odskočím z taxíku vyčurat a oni z toho udělají, že jsem zpitý pod obraz.
Štve vás to hodně?
Neštve. Mí nejbližší vědí, kde je pravda. Byla doba, kdy jsem ty problémy dělal, ale teď se chovám slušně a stejně se aféry vytvářejí.
Jak se žije s tím, když pořád máte někoho v patách?
Musím se s tím vyrovnat. Už je to i u nás v Česku, člověk se bojí někam jít. Je spousta lidí, co mi chtějí ublížit.
Myslíte, že po vás v Česku jdou?
To je zbytečná otázka, vždyť to sami vidíte.
Ale v posledních aférách jsou česká média nevinně, jen převzala informace z těch tureckých.
Jenže když se to tady přebírá, tak se to napíše ještě čtyřikrát horší. To je další věc.
Počkejte...
Neříkám, že to dělají všichni, ale to, co se všechno objevilo tady, v tureckých médiích nebylo. To si musel někdo vymyslet.
Co si kdo vymyslel?
Samozřejmě, že v Turecku psali, že jsem se porval se spoluhráčem, že mě pak Hagi vyhodil z tréninku. Ale tady se už nedalo moje vyjádření, to nikoho vůbec nezajímalo a dál se píše, že to pravda je. Přitom není.
Trpí vaše pověst. Může vás to poškodit při jednání o novém angažmá?
Smlouvu v Galatasarayi mám ještě na dva roky a chci ji dodržet. Pak mi bude dvaatřicet a žádný velký přestup už asi neudělám. A taky si nemyslím, že bulvár hýbe přestupovou politikou. Sice mi to nepřidá, ale hlavu si kvůli tomu nelámu.
To nedělá ani reprezentační trenér Bílek, pro kterého jste pořád útočník číslo jedna. Těší vás to?
Jo, to potěší. Myslím si, že moje výkony nebyly špatné, ale kvůli tomu, že národnímu mužstvu chybějí výsledky, nevyčnívají ani jednotlivci. Jsem rád, že jsem zase zpátky, chci odčinit tu penaltu s Litvou.
Kterou jste neproměnil a kvalifikační duel jste prohráli.
Byl to strašně důležitý moment, bohužel pro nás dopadl špatně. Ve fotbale se to stává. Nejsem první ani poslední. Chtělo by to ty ztracené body s Litvou někde dohnat.
Třeba už v pátek ve Španělsku?
Proti mistrům světa jsme outsideři. Nebudeme pod tlakem, což je pro nás lepší. Vítězství se čeká od Španělů. My se můžeme stát jen hrdiny.
Hraje se vám v podobných zápasech dobře?
Spíš jsem takových zápasů moc nezažil. V klubech, v kterých jsem hrál, jsme většinou byli favority.
Měla by vám sedět hra na brejky.
Záleží na tom, jak zvládneme přechod do útoku. Když získáme míč, tak ho nesmíme bezhlavě nakopnout. Musíme se pokusit jít do brejku kombinačně ve dvou ve třech lidech.
To jen nostalgicky můžete vzpomínat na zálohu v čele s Nedvědem, Poborským či Šmicerem, z níž zůstal jen Rosický.
To byli fantastičtí hráči, ale Rosa s Jardou Plašilem jsou do ofenzivy taky strašně silní. Jako mužstvo sice nemáme kvalitu jako tenkrát před sedmi lety v Portugalsku, ale věřím, že naši mladí kluci do ní dorostou.
Zálohu snů mají momentálně Španělé. Máte tam oblíbence?
Xavi, Iniesta. S nimi by chtěl hrát každý útočník. Ty jejich fantastické přihrávky...
V českém kádru jste služebně nejstarší. Býváte ještě před utkáním nervózní?
Už to není, co bývalo. Před důležitým zápasem jsem ani nemohl spát. Teď se těším na nejlepší mužstvo světa, budu se rvát. Španělsko je pro mě obrovská motivace.
Ale jako pro jednoho z mazáků také odpovědnost.
Samozřejmě jsem v jiné pozici než dřív, kdy jsem naskakoval jako žolík na deset patnáct minut. Ale to je normální vývoj, léta nezastavíš. Odpovědnost beru a nebojím se toho.
