No jasně, on byl totiž ze všech nejlepší. U čáry si utřel míč do ručníku a posílal ho před branku jako torpédo. Až šedesátikilometrovou rychlostí, klidně čtyřicet metrů daleko. Hlavně ve Stoke City ho kvůli této disciplíně milovali. I do Guinnessovy knihy rekordů patří.
„Vzal si mě stranou a ukazoval, jak má vypadat správný úchop. A švih, který je při autu nejdůležitější,“ popisoval obránce Filip Novák, který právě dlouhým vhazováním pomohl ke středečnímu reprezentačnímu vítězství nad Islandem (2:1). Nad týmem, který je šviháním míče do dálky proslulý.
Ovšem zpátky k Delapovi, bývalému oštěpaři. V Dánsku si postavil čtyři kamery, pokynul Novákovi, ať hodí, a hned mu na iPadu ukazoval, proč má špatný postoj a jakou nohou se musí zapřít do trávníku.
„On házel jen v obyčejných botách, bez kopaček, ale stejně mu to létalo strašně daleko,“ líčil reprezentační obránce.
Vida, jaké zbraně se ve fotbale mohou vymyslet. Za výjimečného se považuje borec, kterému balon letí za penaltový puntík, což je i Novákův případ.
Mimochodem, najdou se i experti, kteří při rozběhu předvedou přemet s míčem na hlavě, aby svůj pohyb zrychlili a do balonu dostali ještě víc energie. „Ale mě by to nenapadlo, nechci si ublížit.“
Zato Novákovi ublížili Islanďané. Ze hřiště kulhal s krvavým šrámem na bílé stulpně, s bolavou pravou kyčlí a ještě si stěžoval na levý kotník. Tolik ran schytal, ale vítězství šrámy tlumilo. Zvlášť když k tomu pomohl dvěma asistencemi.
„Ale stejně má co odčiňovat,“ vmísil se do hovoru trenér Karel Jarolím. Z hlavy nemůže dostat šanci, kterou právě Novák zazdil loni na úvod světové kvalifikace. Mohl a měl trefit vítězství nad Severním Irskem. Pak mohlo být všechno jinak...
