Ty podle zjištění policie ovlivňovaly výsledky ligy. A to, zda reprezentace po šestnácti letech půjde na světový šampionát, určí výkony národního týmu na trávníku. U stolu? Na trávníku? Zdá se, že jedno bude v obou případech společné: vždy to bude pořádné drama.
Dubnová "revoluce"
Alexander Károlyi zvedne obočí a začne odříkávat tresty. "K lítosti není důvod," tvrdí šéf disciplinární komise fotbalového svazu. Právě u něj - jako u fotbalové instance pravděpodobně příští rok skončí smutné příběhy korupce v české lize.
Úřadovat začne asi i civilní soud, k němuž se někteří aktéři velké fotbalové hanby dostanou. Není jisté, zda i soud dovrší práci v průběhu nadcházejícího roku. Fotbal to příliš zajímat nemusí.
"Do dubnové valné hromady fotbalového svazu bychom měli znát všechny osoby a obsazení v úplatkářské aféře," soudí svazový místopředseda Jaroslav Vacek.
Právě to je podstatné: na schůzi nejvyššího fotbalového orgánu, který provede v důsledku korupční aféry mocenské změny v jeho vedení, by teoreticky neměli sedět muži "znečištění!" korupcí.
A "čistí" by měli vyvolit "čisté" do čela fotbalu. Obroda sportu, jehož kredit je blízko nule, má začít právě tak.
Je to reálné? Zbytečné jsou velké iluze. Ve fotbale se náhle neobjeví zástup nových tváří, jež nemají s minulostí absolutně nic společného.
Na druhou stranu: leccos bude jinak a zřejmě ku prospěchu. Šéfem fotbalu už od února nebude Jan Obst, tragikomická figura celé kauzy. Místo aby se postavil do čela tažení proti korupci, Obst v aféře bezradně a nedůstojně "plaval".
Tím jen umocnil paralýzu, která v důsledku skandálu ochromila fotbalové vedení. Obst byl natolik soudný, že se snah o znovuzvolení sám vzdal a uznává: "Bylo by vhodnější, aby přišel někdo razantnější."
O vůdčí funkci se s předstihem přihlásili tři muži: Vlastimil Košťál ze Sparty, prezident brněnského fotbalu Vlastimil Sehnal a Milan Knecht, předseda sdružení Rozhodčí proti korupci. Očekává se, zda do boje vytáhne šéf disciplinárky Károlyi, nyní nejmocnější člověk českého fotbalu.
Z fotbalu už dnes mizí ti nejzprofanovanější, například "fantom" případu Milan Brabec, který se do něj coby Obstův místopředseda těžce namočil.
Ne všichni nynější vládci fotbalu jsou zdiskreditovaní, ti by mu mohli šéfovat dál. Stručně řečeno: výsledek dubnové „revoluce“ by měl být, že ve fotbale nebudou dál působit ti, kdo mu škodí nejvíc. Pokud se to podaří, má fotbal šanci na světlejší budoucnost.
Šampionát - mocná výzva
Jedna věc však zařídí českému fotbalu zářnou budoucnost mnohonásobně spolehlivěji než hodiny debat a tahanic o moc. Postup na mistrovství světa! Na nejprestižnější fotbalové akci - na které už pouhý start zajistí zemi obrovskou prestiž, a tím i "balíky" peněz - bylo Česko naposledy v roce 1990.
Dostalo se až do čtvrtfinále, pak však na světovém turnaji třikrát po sobě chybělo. Smažou tento velký handicap Poborský, Baroš, Rosický a spol.? Čili parta s leskem bronzu z letošního mistrovství Evropy? Jasno bude nejpozději v listopadu 2005.
V tu dobu se odehraje baráž - vyřazovací souboj, v němž stojí tým proti týmu a raduje se pouze vítěz. Baráž se bude týkat v pořadí druhých v kvalifikačních skupinách. Jejich vítězové jdou na šampionát přímo. Vyhrát skupinu, v níž je Česko, bude velmi těžké. Ne však nemožné.
I zdrženlivý trenér národního týmu Karel Brückner připouští: "Startovní pozice je dobrá." Brücknerův výběr má nyní za sebou čtyři a před sebou osm kvalifikačních zápasů. A kouč ke svým slovům rychle přidává: "Nemůžeme se spokojit s dílčím výsledkem. Úspěch je jen postup, hrát na mistrovství světa."
Do souboje o šampionát, který zkraje léta 2006 přivítá Německo, vstoupila reprezentace porážkou 0:2 v Nizozemsku. Pak už následovaly samé výhry - s Rumunskem, v Arménii a v Makedonii.
Přitom triumfy na půdě outsiderů mohou být v konečném součtu velmi důležité. V tlačenici favoritů, jimiž jsou ve skupině Česko, Nizozemsko a Rumunsko, se může každá ztráta vymstít.
"Výsledky v Arménii nebo v Makedonii mohou rozhodovat," předpokládá Brückner. "Je velký rozdíl tam vyhrát - a nevyhrát." Byly to docela nervy, než "povinné" výhry přišly. Například v Makedonii tým spasily dva góly v absolutním závěru. "Ale nakonec jsme si zajistili klidné Vánoce," usmívá se záložník Štěpán Vachoušek.
Klíčová fáze kvalifikace nastane až v příštím roce. Mužstvo ji rozjede 26. března v Teplicích proti Finsku, o čtyři dny později hraje v Andoře. Ta nastoupí v odvetě 4. června v Liberci, 8. června bude chtít Makedonie bodovat v Teplicích.
"Zápas v Andoře a třikrát doma to je pro nás druhá etapa kvalifikace, ta relativně lehčí. Hlavní soupeři hrají mezi sebou, mohli bychom si polepšit," míní kouč. "Finále skupiny nás čeká v jejím závěru."
Bude to pro reprezentaci žhavý podzim 2005. Tým do něj vpadne 3. září v Rumunsku, 7. září v Olomouci hostí Arménii. Praha uvidí 8. října vyhecovaný duel s Nizozemskem, o čtyři dny později končí reprezentace ve Finsku.
Nejpozději v tu dobu bude český fotbal znát svůj osud. Bude ohňostrojem slavit postup? Psychicky se chystat na baráž? Nebo plakat po krachu? "Zahrát si na mistrovství světa je velká výzva," řekne vám dnes každý hráč.
Vrátí se Nedvěd?
I bez tahouna Pavla Nedvěda, který se po Euru vzdal reprezentace, se národní tým stále drží mezi elitou. I bez Nedvěda, kterého na místě kapitána mužstva nahradil Tomáš Galásek, se reprezentace může v současnosti postavit komukoliv.
Předpoklady postupu na velký turnaj existují. Jde o to, zda se je podaří naplnit. A pozor: Brückner se prořekl, že ani Nedvědův návrat není vyloučen. "Pavel se reprezentace vzdal, ale do svého prohlášení zapomněl dopsat jedno slůvko - dočasně," uvedl Brückner.
Sám Nedvěd nyní s novináři nekomunikuje, drží veřejnost v napětí. Není pochyb, že s Nedvědem by byl silný tým ještě silnější. Otázka je, zda se záložník skutečně vrátí. To je další ze vzrušujících nábojů.
Ať dopadne rok 2005 pro český fotbal jakkoliv, jedno je jisté: nuda v něm rozhodně nebude.
