Nezměnil se, zůstal hodný. Přesto to byl v sobotu právě on, kdo v norském oraništi sklidil největší uznání.
Překvapil. Uhlídal nebezpečného útočníka Carewa, důrazně chodil do soubojů, vyhrával hlavičky, včas ukopával míč od nohou soupeře. „Nejtěžší to bylo v koncentraci. Celých 93 minut v pozoru, ani na vteřinu nepolevit, uskákat je ve vzduchu, neuklouznout na zemi.“
Zvládl to a nejen trenér Brückner ho chválil: „Myslím, že na místo zraněného Bolfa jsme vybrali správného muže.“
To se hezky poslouchá, po sobotě si to Rozehnal zasloužil, protože v 17. startu za Česko předvedl dosud nejlepší výkon. „Nejsem šťastný za sebe, ale za celý tým,“ říkal po vítězství 1:0.
Jeho výkon rostl vedle staršího kolegy Ujfalušiho, českou defenzivu tak drželi dva muži z Olomouce. „David má výhodu v tom, že má obrovskou chuť se zlepšovat,“ říká Tomáš Ujfaluši.
Ještě v červnu si přitom Rozehnal přečetl důraznou kritiku. Trenér Brückner mu vyčítal, jak špatně hrál kvalifikaci s Arménií. „Bylo to od něj fotbalové baroko,“ řekl.
Když v zákulisí uslyšíte slovo baroko, vsaďte se, že se právě mluví o Rozehnalovi. Přezdívka se ujala. „Ten zápas mi nesedl, s trenérem jsme si to pak vyříkali,“ přiznává.
Od té doby válí. Při Bolfově zranění se příliš možností na místo druhého stopera nenabízí. Možná Jiránek či Kováč, uprostřed obrany by mohl nastoupit Grygera, ale toho potřebuje kouč na kraji.
A tak je první volba jasná: vysoký hubený chlapík – Rozehnal, číslo 22. V neděli sice kvůli bolavé patě netrénoval, ale do ve středu bude v pořádku.
Ještě v sedmnácti hrál B třídu za Kožušany, dnes už kope v Paříži francouzskou ligu za Saint Germain.
Hrával za Olomouc, s reprezentací do 21 let získal zlato na mistrovství Evropy, v létě 2003 přestoupil za 19 milionů do Brugg, zahrál si Ligu mistrů a letos v létě se upsal na čtyři roky Paříži.
Teď ho láká další sen: „Mistrovství je nad všechny peníze.“ Možná stačí, když znovu uhlídá norského střelce Carewa...
 David Rozehnal |
