"Nejdřív mi v klubu říkali, že jsem uprostřed obrany jen jako záskok," vzpomíná fotbalista. "Ale už jsem pochopil, že je to flek pro mě." Když byl zraněn kapitán Pilný, stáhli trenéři na místo stopera právě Holeňáka, od nepaměti pravého záložníka. „Jsi stvořený pro tohle místo, ty tam asi zůstaneš,“ říkal mu asistent Josef Csaplár. Také proto musel Holeňák ubrat kliček a fotbalových kudrlinek.
"V záloze jsem věděl, že když něco pokazím, jsou za mnou ještě čtyři obránci. Teď už za mě nikdo nic nespraví. Tolik se neběhá, ale musím dávat větší pozor." Říká, že se skromností nejdál dojde. Možná proto ho máloco vyvede z míry. Jako jeden z libereckých klíčů odemykal cestu až do čtvrtfinále Poháru UEFA. Tým zastavil až Dortmund.
"Holeňák měl velký podíl na tom, kam Liberec došel," chválí reprezentační trenér Karel Brückner. Rychlost Holeňákovi nechybí, ale při hlavičkách s urostlými útočníky občas odpadne. V porovnání s dvoumetrovým Janem Kollerem vypadá jako pírko. Má jiné přednosti: není zbrklý, umí vyvést míč, zaútočit a přesně přihrát.
Začínal v rodném Zlíně, tam si našel i manželku. Ivana Zichová patřila do týmu dvojnásobných zlínských šampionek v házené, ale jednou špatně dopadla do brankoviště a poranila si rameno. Ani operace nepomohla. Opustila házenkářskou cestu a šla za svým milým. Teď trénuje v Liberci žákyně.
V lize už Holeňák hodně pamatuje, patřil také do reprezentace jedenadvacetiletých. "Ale áčko je pro mě nová zkušenost." Už s ní ani nepočítal.
