Přijeli za ním novináři z Anglie, z Německa a samozřejmě spousta Japonců.
Když Nedvěd vkročil do nabitého sálu na tiskovou konferenci, rozzářila se se světla televizních kamer. "Pane bože, to je lidí," poznamenal.
Jaká je v Turíně nálada po zápase s Lecce?
Je mi líto, ale na otázky týkající se klubu, odpovídat nesmím. Takže někdy příště.
Kdo vám takový příkaz dal?
V pondělí ráno, když už jsem byl v Praze, tak jsem dostal zprávu přímo od vedení klubu. Celé mužstvo odjelo na soustředění, kde zůstane až do příštího zápasu.
Vy jste na tom určitě líp, z Turína jste odletěl do Prahy za reprezentací.
Jsem tady, abych si spravil chuť. Naše poslední výsledky s Juventusem jsou špatné, takže bych chtěl zase vyhrát.
A také tady ukázat Zlatý míč, který jste do Česka přivezl vůbec poprvé.
Je to pro mě emotivní věc. Moc jsem stál o to, abych ho mohl ukázat klukům z národního mužstva i fanouškům.
V roce 1962 si Josef Masopust nesl Zlatý míč ze Strahova v igelitové tašce. Jak jste ho z Turína vezl vy?
Měl jsem to jednodušší. Dal jsem ho do krabice a v letadle ho měl u sebe, protože jsem letěl sám. V Praze jsem ho pak předal do dobrých rukou a teď je v trezoru.
Asi se o něj hodně bojíte?
Určitě. Moc mi na téhle trofeji záleží. Přece se nevyhrává každý den.
Z trezoru ho vyndáte až v úterý odpoledne, kdy ho na Letné pro fanoušky vystavíte?
Ne, ještě v pondělí u večeře bych ho chtěl ukázat spoluhráčům. Zaslouží si to, protože bez nich bych nic nevyhrál.
A Zlatý míč, který dostal Josef Masopust, jste už viděl?
Měl jsem ho i v ruce. Proti tomu mému ale vypadá jako tenisák. Oni každý rok vyrobí úplně jiný, takže se pak dost liší.
