Na promítacím plátně v restauraci Bredovský dvůr v centru Prahy, se sklenicí plzně v ruce a manželkou Hedvikou po boku. A s berlemi opřenými o židli.
"Měli jsme zůstat doma. Ale na poslední chvíli jsme sehnali hlídání dcerky, tak jsme vyrazili."
Dostal čestné místo u stolu a pozorně sledoval fotbal.
"Žádní známí tam nebyli, rychlá akce. A brzy jsme zase jeli domů." Ani panáky na počest triumfu objednávat nemusel. "Myslím, že jestli se opravdu podaří postoupit, ještě to s klukama pořádně oslavíme. V reprezentační kase na to bude," usmál se.
I když teď se spíš trápí. Před pár týdny utrpěl první vážné zranění kariéry: přetržené křížové vazy v koleni. Po operaci teď tráví dny namísto na hřišti v rehabilitačním centru u německého Regensburgu.
"Pilně cvičím, od rána do večera." Až v pátek může sednout do svého mercedesu a vydat se ku Praze za rodinou. "Mám automatické řazení, takže můžu řídit i s tou mojí haksnou."
Už od rána byl v sobotu nervózní.
"Baráže bývají ošidné," věděl. "Jenže kluci to zvládli skvěle. Fandil jsem jim moc a oni Nory k ničemu nepustili. Perfektní výkon," chválil kamarády za mistrovské vedení "mrazivé písečné války" v Oslu. "Aspoň takhle mi to moje trápení ulehčili."
Hned po zápase telefonoval Tomáši Rosickému. O den později pak zašel na reprezentační večeři do hotelu Praha.
Už ve středu bude vědět, zda se světový šampionát, sen mnoha generací českých fotbalistů, promění v realitu. "A ve čtvrtek mi sundají ortézu a začnu chodit. Postup by mi dal další extramotivaci."
Zatím může na nohu došlápnout jen polovinou váhy, koleno moc neohne. "Doktoři po operaci říkali: šest až osm měsíců stop. To bych stihnout měl. Ale záleží, jestli se dokážu připravit."
Nejspíš mu pomůže i podobně postižený dlouhán z reprezentačního útoku Vratislav Lokvenc. "Už mi volal, ať mu držím v Regensburgu místo. Má to taky blízko, může nám to spolu líp utíkat."
Jan Koller. |