Poborský by si poskládal vlastní štáb a snažil se mu šéfovat tak, abychom každé dva roky – nebo třeba častěji - neřešili, že je potřeba rozdávat trenérské výpovědi.
Byla to sázka na kartu s legendárním jménem, které má charizma, zajímavé názory, snahu se učit a nenechá si mluvit do práce. Jenže fotbaloví šéfové se rozhodli pro Jaroslava Šilhavého.
Nic proti! Je to trenérský machr, má zkušenosti, respekt, drajv a nepopiratelné úspěchy. Jakmile ho (nejspíš v pondělí) oficiálně představí jako státního trenéra, rozjede se po světě, aby mluvil s důležitými hráči a pokusil se dát rozklížený tým dohromady dřív, než mu v říjnu začnou ostré zápasy.
Šilhavý si šanci a strahovskou kancelář zaslouží, pak je ovšem trapné, že Poborský ve čtvrtek uslyšel podřadnou nabídku: „A nedělal bys Jardovi asistenta?“
Hledání nového reprezentačního trenéra |
Aby na hřišti stavěl kužely a čas od času udělal rozcvičku? Tenhle zbytečný mezikrok si mohli šéfové fotbalu odpustit. „Asistent? To pro mě nemá smysl. Není to nic, co by mě zajímalo.“
Bylo jasné, že Poborský odmítne: „Potřebuju mít jasné pravomoce i zodpovědnost. Jedině taková práce by mě lákala.“
Třeba to český fotbal jednou riskne. Jako to kdysi Němci zkusili s Beckenbauerem, Francouzi s Platinim nebo Ukrajinci předloni se Ševčenkem.
Prozatím zůstáváme v klasickém módu. Přichází prověřený trenér (Šilhavý), jenž si k sobě vezme vyzkoušeného a loajálního asistenta (Jiří Chytrý). Plus zkusí přesvědčit jiné velké jméno (Tomáš Galásek). Fungovat by to mohlo.
