"Když bych měl zápas zápas hodnotit ze svého pohledu, tak to byl průšvih," začal obránce německého Hamburku. Do reprezentace dostal pozvánku poprvé od květnového duelu s Itálií a chtěl si říct o stabilnější místo. "Začalo to pěkně, už dlouho jsem nedal gól, a teď se mi to podařilo hned na začátku zápasu. Jenže Švédové to otočili a obě branky šly na můj vrub."
Fukal si vyčítal situaci z 29. minuty, kdy se Švédové kolmou přihrávkou dostali za obranu, a Nilsson pohodlně vyrovnal. "Měl jsem běžet od branky, útočník by byl v ofsajdu."
Při druhém gólu dal bývalý sparťan sám míči potřebnou razanci, aby mohl doletět do sítě. Po rohovém kopu a brankářově zaváhání odkopem zasáhl Nilssona, od něhož se míč odrazil za Čechova záda. "Udělal jsem to špatně, měl jsem míč napálit do dvacáté řady na tribunu," vyčítal si. "Klasických vlastních gólů jsem už pár dal, ale takovýto nikdy."
Kolem hamburského obránce se začali spoluhráči rychle střídat, nakonec zůstal na hřišti jako jediný legionář. Snad právě proto si jej Richard Dostálek vybral, aby mu svěřil kapitánskou pásku, kterou mu vrazil při odchodu ze hřiště do ruky Pavel Nedvěd. "Chvíli jsem ji nosil v ruce, hulákal jsem na Radka Černého, ale on ji nechtěl," popisuje kuriozní situaci.
Zástupci kapitána Vladimír Šmicer s Karlem Poborským už byli ze hřiště, a Fukal měl ze všech kolegů na hřišti nejvíce reprezentačních startů.
"Už kvůli výkonu jsem o pásku moc nestál," přiznává. "Dlouho jsem tady nehrál, chtěl jsem se předvést, ale moc se mi to nepodařilo. Obrana dostala tři góly, a to není dobrá vizitka."
Špatný pocit z výkonu bolel více, než šrám na krku, který si ze zápasu odnesl. "Jeden ze Švédů mě přejel kopačkou," vysvětloval.
Nechtěl by kontakt s mužstvem znovu zpřetrhat. "Uvidíme, teď bude záležet na výkonech v klubu. Když se mi bude dařit, snad ještě šanci dostanu," přeje si. Ale pak dodá: "Nemůžu počítat s tím, že mi trenéři budou dávat šanci donekonečna."
