Nejen v klubech je obvyklé, že se platí do společné kasy. Za gól, za červenou kartu, za fotografie v novinách... Ale v lize jsou sumy spíš kolem tisícovky, reprezentace je úplně jiná kategorie. Třeba Šmicra každá kapitánská minuta stála pětistovku, neboť se po dvaceti minutách zranil a musel střídat.
Mohla to být vůbec zajímavá hra pro fanoušky sledovat, kdo všechno bude v Teplicích kapitánem. Vůdce týmu Pavel Nedvěd byl ze zápasu omluven, takže s páskou vybíhal Poborský. V 55. minutě střídal - a dočkal se Šmicer. Kdyby se nezranil, dohrálo by se tak.
Jenže náhradník Hübschman pak vzal u postranní čáry pásku a hnal se za obráncem Ujfalušim. „Máš si ji vzít!“ vrazil mu ji do ruky.
„Ten první okamžik, když jsem si pásku navlékl, to bylo něco výjimečného, to byla čest. Pak se člověk musí probudit,“ popisoval Tomáš Ujfaluši.
Kde ale vzal hned po utkání deset tisíc na zápisné? „Dostal jsem peníze za cesťák, tak jsem je hned obrátil. A ještě jsem platil i za Milana Fukala, takže jsem úplně plonk.“ Ale proč náhradník Fukal? Vždyť ten přece pásku neměl. Proti Turecku ne, ale mýlka to nebyla. Fukal totiž v listopadu jako kapitán končil přípravné utkání se Švédskem. A finanční resty si pokladník Poborský pamatuje přesně.
