"V hledišti sedělo docela široké příbuzenstvo, rodiče, bratr s přítelkyní, teta s bratrancem a babička s dědou, který je můj největší fanoušek," vypočítala Ščasná mohutnou podporu.
V reprezentaci je nejlepší střelkyní, ve 28 utkáních nasázela dvanáct gólů. Majitelka pěti titulů se Spartou působí v Bayernu Mnichov, odkud si odskočila do Philadelphie Charge v USA.
* V minulé kvalifikaci české ženy nezískaly ani bod. V čem tkví ta zázračná proměna?
Tehdy jsme začínaly, měly jsme mladý tým, poprvé jsme startovaly v první divizi. Musely jsme se sehrát a také herně vyzrát jako kolektiv a jednotlivci. Nabraly jsme zkušenosti, my s Urbancovou ze zahraničí, ostatní holky v Poháru vítězů, obdobě mužské Ligy mistrů. I když jsme do skupiny dostaly přijatelné soupeřky, velký díl na úspěchu má naše zlepšení. Vždyť i s Němkami jsme udělaly slušný výsledek (0:4 s mistryněmi světa, které daly třeba Portugalsku 13 gólů - pozn. red.).
Má družstvo sílu, aby prošlo na závěrečný turnaj Eura?
Záleží, koho nám vylosují do baráže. Ještě nás čekají zápasy ve Skotsku, které bude důležité pro sebedůvěru, a s Německem.
|
Fotbalová rodina |
Proti Portugalsku jste dala dva góly, Ukrajině také. Kdy se dočkáte hattricku?
Je zajímavé, že jsem už předem tušila, že dám zase dva góly. V bundeslize se mi totiž také stává, že se trefím dvakrát a třetí branku nepřidám. Při výhře to ale nevadí.
Bundesliga, do toho reprezentace, jste ve velkém zápřahu.
Ve středu jsme hrály s Frankfurtem, únava se na mě docela podepsala, i když trenéři a maséři dělali všechno možné. Navíc mám problémy s kolenem. Hned po utkání s Ukrajinou nebo nejpozději ráno se s Urbancovou vracíme do Mnichova a v neděli hrajeme další zápas (Bayern remizoval s Hamburkem 1:1, Ščasná dala gól - pozn. red.).
Jak se vám v útoku spolupracuje s Kateřinou Doškovou, sestrou slávistických dvojčat Lukáše a Tomáše?
Hrála jsem s ní i ve Spartě a moc nám to neklapalo, ale za ta léta se to zlepšilo a v reprezentaci si už i nahrajeme. Ona byla stejně jako já zvyklá, že to stálo na ní. Pořád sice chceme každá něco individuálně udělat, ale teď si nemůžu stěžovat, spolupracujeme mnohem líp.
Táta je velký drsňák
Byla jste nervóznější kvůli tomu, že vás sleduje rodina a známí?
Pro mě už to svazující není. Rodina za mnou jezdí často a z bundesligy a americké profisoutěže jsem otrkaná. Spíš byl zápas jiný v tom, že jsem v Roudnici ještě nehrála za reprezentaci. Naposledy za žáky, to už je hodně dlouho.
Jak s otcem, bývalým trenérem Sparty, rozebíráte vaše výkony?
Po každém zápase říká, jak to viděl, co jsem udělala dobře, co špatně a co bych měla zlepšit. Takové věci, které mi normální fanoušek neřekne, za což jsem hrozně ráda.
A co musíte zlepšit?
Vždycky tvrdí, že hru hlavou a taktické drobnosti. Je toho dost.
Mohl by trénovat ženy?
Na ně je příliš velký drsňák (úsměv). Buď by se přizpůsobil, nebo by je trénovat nemohl.
Italská Perugia marně lákala do týmu mužů dvě Švédky. Vy nechcete působit v mužském celku?
Žádná žena nemá na to, aby hrála mezi muži. Možná v nižších soutěžích by se ty nejlepší neztratily, ale to je o ničem. Lepší je kopat ženskou soutěž.
Ale mezi kluky jste začínala, že?
Ano, jako většina holek. V Roudnici jsem hrála za žáky do čtrnácti let, do té doby je to povolené. Holkám prospívá, když se měří s kluky, začínala jsem mezi nimi jako záložník. Pak jsem přešla do Sparty a trénovala už jen se ženami.
České reprezentanty znáte?
Fandím jim, ale osobně je neznám. Jen v Mnichově jsem se potkala s Týcem, některé jsem vídala na Spartě, když tam táta trénoval. Ale to jsem byla malá holčička.
Německo? Lepší než dřív
Jak se vám daří v Bayernu?
Přišla jsem v polovině soutěže, protože na podzim jsem se po angažmá v Americe dávala zdravotně dohromady. Docela mi to střílí, za půlku sezony mám deset gólů. Když jsem přišla, tým na tom nebyl nejlíp, teď jsme pátí. Což samozřejmě není jen tím, že jsem se vrátila. Hodně hráček jsme měly zraněných, teď se vracejí do sestavy, nová trenérka udělala kus práce.
Americká profesionální liga zkrachovala, blíží se její oživení?
Letos hrají jen festivaly, aby lidem dali vědět, že tam pořád ženský fotbal funguje. Chtějí sehnat sponzory pro další rok. V průměru chodilo sedm tisíc diváků, paráda. Na poslední zápas s Washingtonem jich přišlo deset tisíc, hlavně divačky a malé holčičky, dívaly se na hvězdu Miu Hamm. Já jsem v Bayernu podepsala smlouvu na dva roky, potom se uvidí, co dál.
Nesnažila jste se během angažmá v Americe také studovat?
Udělala jsem zkoušky na univerzitu na sportovní studia, ale po týdnu se ozvali z profisoutěže. Musela jsem si vybrat. Co se týče hraní, v USA už mám na univerzitní tým zavřené dveře.
Jak se vám samotné žije v cizině?
Už jsem si zvykla, často mám návštěvy z Česka. Bývala jsem ale závislá na rodičích a začátek v Německu byl hrozný. Jenže Amerika je ještě horší, takže teď si Mnichov nemůžu vynachválit. Mám byt, auto, volnost, českou televizi, internet. Nic mi nechybí.
