Do kanceláře v tribuně olomouckého stadionu přichází trenér Karel Brückner v dobré náladě. Uvaří si kávu a zahrabe se do haldy pečlivě seřazených „fotbalových papírů“. Tak začíná první pracovní den sezony možná nejdůležitějšího období jeho fotbalového života.
Těšíte se na podzim?
Na to neumím odpovědět (zamyslí se). Je to práce, která je o pocitech, na něž jsem už ale zvyklý. Takže do toho jdu spíš s optimistickým očekáváním naplnění cíle.
Úspěchem bude postup z prvního místa nebo i případně z baráže?
Oboje, samozřejmě.
Mohou rozjeté mužstvo zastavit spíš soupeři, nebo vlastní chyby či nepřízeň osudu?
To jsou pouhé úvahy, do kterých se nechci pouštět. Teď záleží na přípravě a výkonu. Dvě mužstva, my a Nizozemci, to mají ve svých rukou. Oběma stačí vyhrát první dva podzimní zápasy.
Před vámi na tabuli visí nizozemská sestava. Už o ní přemýšlíte?
Nizozemské rozestavení a styl nám je jasný, už je ani nemusíme sledovat. Víc nám dá možná zabrat Bělorusko. Změnil se trenér, chystají něco nového. Je si tady teď ještě malovat nemůžu (usměje se).
Nelitujete, že jste se vzdal srpnového termínu pro přípravný zápas?
(Zvážní.) Proti němu toho hrálo víc. Jen dva z dvaceti hráčů našeho kádru nehrají evropské poháry, řadu z nich čekají dokonce i předkola. A reprezentační středa je pro ně jediná volná až do poloviny listopadu. Navíc hned za dvanáct dní přichází kvalifikační dvojzápas. Méně je někdy více. Chlapcům by mohl scházet úplný vrchol. Nepotřebujeme teď už něco zkoušet.
|
Co řekli o českém týmu „Kam se teď na vás hrabeme, fotbalově jste nad námi.“ |
Dobře se to poslouchá, to ano. Ale počítá se jen postup.
Kdo je tedy nejsilnější podle vás?
Tihle (ukáže na tabuli s nizozemskou sestavou). Asi proto, že jsem je viděl nejvíckrát. A pořád Francie.
V křesle reprezentačního kouče jste dosud neprohrál. Patnáct zápasů v řadě! Zbývá vám už jen osm zápasů k překonání historické série Ježkových mistrů Evropy z Bělehradu 1976? Láká vás to?
Tahle čísla v hlavě nenosím. Ale jsou důležitá a prestižní pro pozitivní obraz mužstva i celého fotbalu.
Kolem reprezentace svítí hvězdná aura, kdežto pohled na domácí fotbal zůstává dost bídný. Proč?
Nechci být povrchní. To je na dlouhodobou práci širokého odborného grémia... Prvořadý je výkon, tam se celkem držíme. Ale infrastruktura okolo je špatná, chce to sladit padesát dalších věcí. Řeknu vám příklad. Když se píše o vandalovi Ritchiem, já si raději pustím jednu kazetu z Anglie, když jsme s jedenadvacítkou hráli v osmadevadesátém v Ipswichi. V tomhle pohledu na fotbal je celý rozdíl.
Experti i fanoušci vás chválí. Kde vidíte chyby vy sám?
Mnohokrát jsem přes léto sledoval posledních osm zápasů a rozebíral si je. Útočnou hru, obrannou činnost i práci v poli. Něco jsem našel.
Prozradíte, nebo neodkryjete karty?
Obranná čtverka je na hraně, potřebovali bychom ještě jednu dvě rovnocenné varianty.
|
Reprezentační podzim 2003 Středa 10. září: Česko - Nizozemsko (kvalifikace mistrovství Evropy, Praha) Sobota 11. října: Rakousko - Česko (kvalifikace mistrovství Evropy, Vídeň) Sobota 15. listopadu/neděle 16. listopadu a úterý 18. listopadu/středa 19. listopadu: baráž o postup na mistrovství Evropy (případně středa 19. listopadu přátelský zápas) Neděle 30. listopadu: los mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku (Lisabon) |
Bolf s Ujfalušim sice spolu neodehráli šedesát zápasů jako Italové, ale už se blíží ke dvacítce. A to něco znamená. Ale kdyby někdo vypadl? Může tam zaskočit Týce, počítal jsem i s Johanou, ale ten tam nehrál v Liberci a pak se zranil.
V záloze bývá zase někdy přetlak...
I tady by se ještě jeden hráč hodil. Ostrý krajní k Poborskému a Šmicrovi, kde jsme počítali se Sionkem.
Jste známý vírou v prověřený úzký kádr. Může do reprezentace aktuálně proniknout i někdo jiný?
Víc než základní jedenáctku sleduju hráče těsně za ní - Týceho, Jarošíka nebo Štajnera. A další? Máme jasné podzimní termíny a pochybuju, že by některý hráč tak výrazně vyskočil nahoru. Až později...
Jenže brzy už možná zmizí termíny pro přípravné mezistátní zápasy...
Minulou sezonu hráli Rosický s Kollerem osm týdnů v kuse dva těžké zápasy týdně. Fotbalu je příliš (vstane a přilípne z novin vystřižený článek s touto větou předsedy FIFA Blattera na fotbalový kalendář na zdi). Musí se najít řešení, třeba i předkoly zredukovat kvalifikace. Reprezentace svůj prostor taky potřebuje. Jenom do národního týmu přece nemůžete koupit hráče, jak se vám zlíbí. Méně zápasů znamená více tréninku, lepší přípravu. Proto musíme také dobře komunikovat s kluby.
Z vašeho kádru pouze dva hráči, Vachoušek a Grygera, prodělali odchodem do zahraničí významnou změnu. Je to dobře?
Grygera a lidé kolem něho byli v neklidu už delší čas. Neměl by propást dobu pro rozhodující výkonnostní krok. I Vachouškovi se přechodem do Marseille posouvá hranice nahoru. Hlavně aby hráli. I když pro Baroše, když v Liverpoolu nenastupoval, byla reprezentace tím pádem větší motivací. A zvládl to.
Naopak Rosický s Čechem dres neměnili, ač je chtěla i Barcelona.
Hlavně pro Tomáše je to dobře. Nic jim neuteče, byť čas ve fotbale běží strašně rychle. Určitě se brzy posunou ještě výš.
Váš obdivovatel a asistent, trenér Beránek, bojuje se Slavií o Ligu mistrů. Pokud do ní postoupí, roztříští se jeho pozornost. Nevadí to?
Pracujeme v týmu a naše spolupráce získá jiné dimenze. Rozbijí se stereotypy. Jiné prostředí Ligy mistrů mu může dodat čerstvý impuls, získá zkušenosti.
Celou trenérskou kariéru jste byl zvyklý vést klubový tým ve čtyřiceti mistrovských zápasech do roka. Teď u reprezentace jich máte deset. Neschází vám každodenní starosti?
Mně to nechybí, potřeboval jsem to. I v civilním povolání je někdy dobré změnit z gruntu profesi.
Vy byste to dokázal?
Teď už ne. Možná dřív, ale asi jen z donucení... (smích).
Na jaře jste řekl v rozhovoru pro MF DNES, že úspěch je vaše fotbalové nebe. Postoupíte-li na Euro, vstoupíte do něj. A dál?
Beru to pragmaticky, čili o tom zatím neuvažuji. Smlouvu mám do konce roku 2004, další se odvine od výsledku.
