"Pořád jsem si v národním mužstvu připadal mladý, ale teď přišla velká změna," prohodil Rozehnal a v hotelové hale se rozhlédl kolem sebe. "Ale starý si taky rozhodně nepřipadám."
V létě mu bylo devětadvacet. V národním týmu je už téměř šest let, nastoupil v osmapadesáti zápasech, za sebou má tři velké šampionáty.
O rok a půl mladší Plašil, který hrál za reprezentaci dvaapadesátkrát, prožil v národním týmu zatím téměř stejnou kariéru.
Když sečteme všechny starty jejich osmnácti spoluhráčů, kteří jsou také v kádru pro blížící se turnaj ve Spojených arabských emirátech, dostaneme číslo 49.
"Asi bychom měli rozdávat rozumy," říkal stoper Hamburku s úsměvem.
Po brankáři Drobném je nejstarší, v počtu startů a srazů je nejzkušenější. "Zvykám si," poznamenal. "Spousta kluků ještě v reprezentaci nenastoupila, další třeba jen jednou. Když budou chtít poradit, není problém."
Když v únoru 2004 v Itálii za národní tým debutoval, měl kolem sebe osobnosti Nedvěda, Poborského, Galáska či Kollera. Všichni už v reprezentaci nejsou a až na Kollera nehrají vrcholový fotbal.
Tenkrát byl o osm let mladší než Poborský, nejstarší z mazáků. Teď je o osm let starší než benjamínci Jan Blažek či Hloušek. Necidovi je ještě o rok méně.
Když v pátek nový reprezentační kouč Michal Bílek oznámil nominaci, Rozehnal po tréninku v Hamburku spěchal k internetu, aby zjistil, s kým bude mít tu čest. "Hráči, co v nominaci vždycky byli, v ní nejsou," neušlo mu.
"Spousta kluků, kteří do reprezentace patří, se omluvila kvůli zranění. Tak dostali šanci mladí, perspektivní," vypočítává Rozehnal. "A v tu chvíli jsem si uvědomil, že už prostě nejmladší nejsem. Jo, věk nezastavíš."
Nenapadlo ho, že by se omluvil také. "Proč taky. Nic mi není, nepotřebuju si doléčit šrámy. Sice někteří by i s nimi mohli přijet, ale proč to hrotit, když máme jen přáteláky. Byla by škoda zranění zhoršit."
Ani trenéru Bílkovi nevzkázal, že se chce soustředit především na angažmá v klubu a národnímu týmu by vypomohl jen v krajním případě jako to udělali Grygera či Kováč.
"Když mi trenér Bílek krátce po svém jmenování zavolal a ptal se mě, jestli chci být v jeho týmu, s odpovědí jsem vůbec neváhal. Je to sice klišé, ale reprezentace je pro mě ctí."
Možná však váhal, když na srazu potkával nové tváře. "Sice nesleduju, jak si kluci vedou. Českou ligu jsem taky dlouho neviděl, ale čtu internet, takže většinu jsem znal, i když ne osobně. Teď máme dost času se seznámit."
Fotbalisté spolu budou osm dní, ve středu se sešli, v pátek odletí na turnaj do Spojených arabských emirátů a vrátí se příští čtvrtek ráno.
