Počítání, počítání, počítání ?!?

Reprezentanti se opět dostali do situace, kdy o jejich úspěchu či neúspěchu rozhodují jiní. Pokolikáté již počítáme, jak by to mohlo dopadnout, kdyby... Je to snad již český sport, že naši "hoši" pokazí zápas se slabšími soupeři a se silnými to mají zachraňovat. Proč, to vědí snad jen oni sami a také fotbalový pánbůh. Vzpomínám na mnoho podobných situací v historii fotbalu i hokeje. A většinou nám ti, kteří nám "měli" pomoci, nepomohli. Obraťme však list. Již jednou jsem dával fotbalistům za příklad naše úspěšné hokejisty, kteří asi překonali tuto naši národní nemoc (podceňování soupeřů a malou bojovnost) a dokázali již poněkolikáté pokořit hokejově "silnější" (alespoň co do hráčské základny) soupeře. Myslím, že kdyby si naši reprezentanti pustili místo různých taktických a strategických příprav záznam z úspěšného vystoupení hokejistů, měli by dokonalou instruktáž, jak se mají reprezentanti zachovat v těžkých situacích. Protože malá bojovnost a svěšená hlava (až mezi koleny) je dvanáctým či třináctým hráčem soupeře. A proti přesile naši fotbalisté prostě neumějí. Místo pocitu křivdy nad rozhodnutím rozhodčího, nad nečistou hrou soupeře, nad nedostatkem štěstí, nad..., je lepší se zdravě naštvat a překonat to. Ale v každém utkání a nejen když nám už teče do bot. Pak už nebude nastávat to trapné počítání. Co by, kdyby... Tesařík František Říčany u Prahy