Bony Wilfried - Edin Džeko. Jak by se vám zamlouvali slavní útočníci v českém dresu?
Tahle varianta byla před pár lety poměrně aktuální. Uznávaní kanonýři při angažmá v Česku uvažovali o tom, že by požádali o občanství.
A nejen oni. „O získání ,nových Čechů‘ se aktivně snažíme a myslím, že v brzké budoucnosti se jich dočkáme,“ říkal v roce 2010 bývalý šéf fotbalového svazu Ivan Hašek.
Ta doba se nejspíš blíží. Ve Zlíně hraje v životní formě krajní záložník Vukadin Vukadinovič, rodák z Bělehradu, který Srbsko nikdy na žádné úrovni nereprezentoval.
Má velký podíl na senzačním zlínským tažením ligou, ve známkování redaktorů MF DNES je s průměrnou známkou 1,83 nejlepší v soutěži.
Vukadinovič už v březnu 2017?
„Já bych s tím rozhodně neměl problém, podává dobré výkony,“ uvedl Karel Jarolím, trenér národního týmu. „Pokud to bude vyřešené administrativně, proč ne. Ale nevím, jestli by byl z jeho strany zájem.“
O kom se také mluvilo?Sladjan Ašanin. Na konci 90. let patřil chorvatský bek k hvězdám ligy. Zájem byl oboustranný. Edin Džeko. Pro výběr do 21 let chtěl exteplického útočníka získat trenér Vlastislav Mareček. „Přestup“ byl blízko. Z Džeka vyrostla hvězda, kope za AS Řím a Bosnu. Mickael Tavares. Bývalý slávista českou variantu promýšlel. Ve hře byla i Francie, zvolil ale Senegal. Bony Wilfried. „Hrát za Česko by pro mě bylo jednodušší,“ říkal, když hrál za Spartu. Reprezentuje však rodné Pobřeží slonoviny. |
Byl. A velký. „Bylo by mi ctí,“ řekl v úterý Vukadinovič pro MF DNES.
V Česku žije osm let, přičemž podmínkou je minimálně pět let. Hrál za Sezimovo Ústí, Jablonec či Slavii.
Když se ve Zlíně s klubovým manažerem Zdeňkem Grygerou bavil o tom, že by si v Česku chtěl vyřídit trvalý pobyt, nadnesl mu bývalý reprezentant tuhle možnost.
Vukadinovič už si zažádal o občanství a úspěšně sloužil zkoušku z češtiny, již ovládá perfektně.
Naturalizovaní cizinci v sestavě, to je ve fotbale běžná praxe. Za Slovensko hráli Karim Guédé, jehož otec je Francouz a matka z Toga. Dva starty za Slováky má i David Depetris, původně Argentinec. Možná si vybavíte, že za Polsko střílel góly útočník Emanuel Olisadebe, jenž se narodil v Nigérii.
Podobný seznam by byl hodně dlouhý. Jen zmínka o Česku na něm chybí. „Jsme trochu specifický národ. Ale kdyby (Vukadinovič) podával kvalitní výkony, tak bychom ho vzali za svého,“ myslí si Jarolím.
To, že se věci v tomto případě nejspíš hýbou, naznačil i reprezentační manažer Jaromír Šeterle. „Řešili jsme na fotbalové asociaci, aby legislativní oddělení prozkoumalo, co je k tomu potřeba, když podobný moment nastane. Aby to nebyl běh na několikaletou trať, ale aby se to dalo vyřídit v rámci měsíců.“
Kvalifikace o mistrovství světa 2018 pokračuje na jaře, pokud by vše šlo hladce a Vukadinovičovi vydržela forma, není vyloučené, že by se brzy 26letý fotbalista mohl svlékat v české kabině. A proč ne už na konci března 2017, kdy se národní tým utká v přátelském utkání s Litvou, po níž čeká mistrovský duel v San Marinu?
„Administrativně jsem všechno splnil, podal jsem papíry. Je to jen otázka času, ale asi to bude až po Novém roce, počítám, že se to chvíli potáhne,“ říká Vukadinovič, který se v ligovém dotazníku svěřil, že rád poslouchá skupinu Kabát, což je „echt“ česká kapela.
Další sporty vyjednaly výjimky
V jiných sportech v Česku už podobné zkušenosti mají za sebou. Nutno říct, že v některých případech pomohly i výjimky a zákulisní lobby ze stran svazů. To když sportovci například neuměli česky.
Basketbalisté tak před lety získali amerického rozehrávače Maurice Whitfielda, který zářil v Kuníně a Nymburce. Před rokem a půl začal Česko reprezentovat i další Američan Blake Schilb, jenž si během působení v Nymburce v letech 2007 až 2009 našel českou manželku a chce se v Česku po konci kariéry usadit.
Házenkáři využívali služeb ruského tvůrce hry Alexandra Radčenka, pod českou vlajkou nastupuje i stolní tenista Dmitrij Prokopcov, původně Ukrajinec. Sparingpartnera rychlobruslařce Martině Sáblíkové dělá Polák Sebastian Druszkiewicz, dnes už český reprezentant. Za Česko krasobruslí Cortney Mansourová z Kanady...
Ale ne všem žádostem sportovců bylo vyhověno. V roce 2001 byla zamítnuta šachistovi Sergeji Movsesjanovi, ač uměl bravurně česky, usadil se v Pardubicích, kde žije od roku 1994. Movsesjan reprezentoval Slovensko, teď Arménii.