"Kdyby mi vykradli dům, bolelo by to míň," prohlásil legendární Pelé, který byl u třech vítězství Brazílie na mistrovství světa, díky čemuž dostal tým Zlatou Niké do trvalého držení.
I když, trvalého...
Pravda, soupeři už ji získat nemohli. Bandité ano. Podle všeobecného mínění byla trofej roztavena a prodána jako zlatá cihla.
Brazilský prezident sice hned za rok ukázal repliku, ale i on se u toho tvářil kysele. Musel si připadat jako ředitel muzea, který místo odcizeného Van Gogha představuje bezcennou kopii a snaží se namluvit okolí, jak krásná je to útěcha. Každý věděl, že to útěcha není.
Bolest ze ztráty možná přece zmírnilo dopadení lupičů: v červnu 1994, v den, kdy Brazilci postoupili do později vítězného finále dalšího šampionátu, oznámili policisté dopadení bankovního úředníka Sergia Ayrese, který stál v čele čtyřčlenného gangu.
Ten prý uzmul pohár Julese Rimeta, jak se oficiálně nazývala trofej s pohnutým osudem. Za druhé světové války byla ukrývána před nacisty. A v roce 1966 byla ukradena poprvé, tenkrát ji ještě zachránil bíločerný voříšek Pickles, který ji při své psí pochůzce Londýnem náhodou objevil.
Vyčmuchal ji pro pozdější zloděje v Brazílii.
