Když sem Petr Čech přiletěl v roce 2001 poprvé, šokovala ho větrná smršť, která z fotbalu udělala loterii. Kde míč skončí? Jaký poryv ho zrovna poponese?
„Vůbec jsem nemohl vykopávat dopředu, protože by se mi balon vrátil zpátky jako bumerang,“ vzpomíná na zápas české jedenadvacítky v Grindavíku. Ve druhém poločase zase zlehka vyhodil míč rukou a jen se divil, že skončil až u brankáře soupeře na druhé straně hřiště: „To se mi ještě nikdy nestalo.“
Ve středu ho na letišti v Keflavíku čekal pohled na azurové nebe, ovšem o dvacet kilometrů dál už bylo těžce zataženo. Nikde není psáno, že ho při zítřejší kvalifikaci nečeká další fičák.
Ošidné podmínky, urputný soupeř
Zrádné počasí na Islandu, to je jedno velké téma. I s ním si musí česká reprezentace poradit, aby dál úspěšně putovala cestou na mistrovství Evropy 2016. Zatím se zasekla jen na jedné překážce z pěti. Pokud překročí tu islandskou, pomalu si můžou zajišťovat letenky do Francie.
Vedli by skupinu o čtyři body.
Ale prrr! Proti lákavé představě stojí urputný soupeř, jeho nebezpečné standardní situace i ošidné podmínky.
Když hráči po čtyřhodinovém letu vyšli z letadla, u obchodů si mohli všimnout drobné krásky vmodročerveném dresu, která všem hostům nabízela plzeňské pivo v malých štamprlích: „Dejte si, v pátek se hraje.“
I to bylo znamení, že se Island těší na velký souboj. Netrpělivě vyhlíží přímý duel o první místo ve skupině.
Island ještě nikdy na velký šampionát nepostoupil.
Ostrov s gejzíry, sopkami, občasným zemětřesením, rybářskými vesničkami, minerálními lázněmi vlávových polích a 325 tisíci obyvateli propadl fotbalové vášni. Během posledních deseti patnácti let postavil spoustu hal, ve kterých se dá hrát celoročně a hlavně jsou všichni chráněni před všudypřítomným větrem.
„Když na otevřeném hřišti začne pořádně fučet, máte prakticky po kombinaci, protože netušíte, kam míč doletí,“ vzpomíná útočník Michal Pospíšil, který kopal islandskou ligu.
Paradoxní přitom je, že navzdory větru islandská reprezentace skvěle provádí standardní situace. Víceméně každá je nebezpečná.
Pozor na brejky
Zlatá generace kolem hvězdného záložníka Gylfiho Sigurdssona ze Swansea prostě vyspěla. I Češi to v prvním utkání poznali. Sice měli územní převahu a vyhráli 2:1, ale zároveň uznávali, že měli štěstí. Mimochodem, gól padl po autovém vhazování, což je další islandské specifikum.
Především zarostlý kapitán Aron Gunnarsson umí mrsknout balon jako oštěp, daleko a prudce. „Když se aut hodí dobře, bývá to nebezpečnější standardní situace než rohový kop. Věřte, že to znám. V anglické lize na tom Stoke City mělo postavenou taktiku. I když jsme se na to speciálně připravovali, gólů jsme dostali dost. Při bránění bylo lepší kopnout míč do rohu než do autu,“ vzpomínal český lídr Tomáš Rosický.
Ve Stoke měli borce s jménem Rory Delap, který míč házel na nabíhající urostlé chasníky do šestnáctky, Islanďané mají zase Sigurdssona a jeho partu. Pozor na to!
A taky pozor na brejky. Favorizovaní Nizozemci to na podzim šeredně odskákali a prohráli v Reykjavíku 0:2.
Nevlídné počasí i hlavní herní zbraně už jsme zlehka probrali, tak co ještě? Třeba noční světlou oblohu, která v červnu Island oslepuje. Stmívá se o půlnoci a ve tři už se rozednívá. „Na to je jednoduchý recept: zatáhnu rolety a hotovo,“ reagoval brankář Čech.
Zatímco se ve středu večer čeští fotbalisté chystali k prvnímu islandskému přespání, někteří z místních zrovna parkovali u golfových hřišť a šli si ještě před půlnocí zahrát.
Abychom nezapomněli, výkop pátečního zápasu je v 18.45 místního času, čili 20.45 českého. Předpověď není zlá: osm stupňů, určitě mrholení, možná déšť. „Když není mráz, zvládne se všechno. Jen foukat by nemuselo,“ řekl obránce David Limberský.
Jenže na Islandu fouká pořád...
