Věděl, že si proti Severnímu Irsku nezachytá, přesto neváhal. Přijel, aby pomohl nastartovat kvalifikaci o mistrovství světa.
„Karla Jarolíma nešlo odmítnout. S jeho synem Davidem jsem roky hrával v Hamburku, bydleli jsme nad sebou v jednom domě,“ vyprávěl Jaroslav Drobný.
Drobný, ročník 1979, pamatuje olympiádu 2000 v Sydney za éry kouče Brücknera, s jedenadvacítkou byl mistrem Evropy. Českou ligu chytal ve dvaceti, ale reprezentačního startu se dočkal až deset let poté. Má jen sedm zářezů, v kvalifikaci žádný: „No jo, máte recht, to mi nedošlo.“
Zatímco hlídal záda Petru Čechovi a v Německu poslouchal komplimenty za spolehlivost, v tichosti měnil Berlín za Hamburk, v Řecku ho pokřtili na Jaroslava Achilease, narodil se mu syn Iasonas a dcera Ilaeira. Pár drobností: rozhovory dává naprosto výjimečně, zato hodiny tráví v posilovně, zrovna má zlomený pravý prostředníček a nejlíp se cítí, když nastartuje vodní skútr a vypluje z městečka Nafpaktos objevovat kouzelné ostrůvky u Peloponésu.
Kde jste doma, Jaroslave?
Nevím, fakt nevím. Výborně znám Atény, Berlín, Hamburk, ale v Praze bych se ztratil. Přitom jsem Čech. Jihočech. V Jindřichově Hradci se klidně můžu usadit, ale stejně tak si dovedu představit, že po kariéře zůstanu v Řecku s rodinou. Je tam krásně, teplo, moře, klid. Nikdo se za ničím nehoní. Cigárko, kafíčko, pohoda. Máš ve tři sraz? Zavoláš ve čtyři, že nestíháš.
To vás baví?
Když jsem v Řecku, tak jo. Naopak v Německu jsem pintlich. Dochvilný, přesný, akurátní.
Tak to jste asi plánoval prázdninový přestup do Werderu Brémy.
K hlavnímu rivalovi? Ani náhodou. Chtěl jsem ještě rok chytat v Hamburku a pak se plynule přesunout do funkce trenéra brankářů, takový byl scénář. Najednou se všechno zvrtlo, trenér Labbadia mě nechtěl, nerozuměli jsme si. A vzhledem k tomu, že na mě v Hamburku neuplatnili opci, mohl jsem být od 1. července nezaměstnaný. Fanoušci při posledním domácím utkání roztáhli plakát: Nechte si Drobného!
Nakonec fanoušci zuřili.
Do Brém se z Hamburku obvykle nechodí. Však už jsme měli zabalené věci, čekaly v kontejneru. Počítali jsme s tím, že se stěhujeme. Když se ozvaly Brémy, neváhal jsem ani vteřinu. Jdu hned! Ze tří bundesligových nabídek byla jasně nejlepší. Jen k městské konkurenci do St. Pauli bych nešel, to se nedělá.
Co vaše věci v kontejneru?
Ještě jsme je všechny nevybalili. Dostal jsem smlouvu na rok plus rok. Do Brém dojíždím.
I proto jste se vrátil do reprezentace?
Já nikdy neskončil, jen jsem si lidsky nesedl s bývalým manažerem Fitzelem. Vzhledem k tomu, že měl zůstat čtyřletý cyklus, považoval jsem nároďák za uzavřenou kapitolu. Kdo by chtěl čtyřicetiletého gólmana, ne?
Jaroslav Drobnýbrankář Narozen: 18. října 1979 Působiště: Werder Brémy. Předchozí angažmá: Úspěchy: Mistr Evropy do 21 let (2002), člen Klubu ligových brankářů. Bilance v reprezentaci: 7 utkání. Poznámka: Kurzívou jsou vyznačeny kluby, v nichž byl Drobný na hostování. |
Budete konkrétní?
Kdyby Fitzel neodešel s trenérem Vrbou do Machačkaly, nejsem tu.
Čím vás přesvědčil trenér Jarolím?
Řekl mi: Chci, abys pomáhal mladším. A já si říkám: Proč bych nemohl chytat v nároďáku, pokud budu chytat Brémách?
Zatím nechytáte.
To jsem věděl předem, že začnu jako dvojka. Jenže jsme vypadli z Německého poháru, od Bayernu jsme dostali šest fíků a trenér Skrypnyk slíbil velké změny. Uvidíme, fotbal bývá krásný i nevyzpytatelný.
Svého času vás chtěli i do Bayernu Mnichov, ne?
Třikrát! Poprvé, když končil slavný Oliver Kahn. Pak, abych dělal dvojku Neuerovi. Ležela mi na stole tříletá smlouva, tak povídám manažerovi Arnesenovi: Franku, pusť mě, je mi třiatřicet, Bayern je nejvíc, chci to zkusit. Jenže Arnesen si řekl o dva miliony eur a Bayern si radši vzal brankáře zadarmo.
A potřetí?
V létě 2014. Trenér Guardiola znovu hledal dvojku k Neuerovi. Nakonec se štěstí usmálo na Pepíka Reinu z Liverpoolu.
To zamrzí.
Neberu to ublíženě, stalo se, nelituju. Mohl jsem dál chytat za Hamburk, což je v Německu veliký klub. Nejlepší to bylo za trenéra Finka, který mi na férovku řekl: Jaro, Hamburk kupuje Reného Adlera a přeje si, aby chytal. Já se zeptal: Máme stejnou startovní čáru, šéfe? Neměli jsme, protože kdyby Adler nechytal, Finka vyhodí. Toho si cením, aspoň jsem se nemusel cítit jako pitomec. Počkal jsem si na šanci, která logicky přišla.
Vy jste vůbec svéráz. Vyhraněné názory, nebojíte se ostrého slova. Pořád tak posilujete? Ramena máte jako almaru.
Když je od deseti hodin trénink, tak už před osmou cvičím. Ne s činkami, ale dávám si protažení, stabilizaci.
Trochu maniak, ne?
Theo Gebre Selassie se mě často ptá: Jsi normální? No, kdyby mě to nebavilo, nedělám to, seberu se a jdu domů. Na stará kolena se u toho ještě usmívám. Užívám si. Být fotbalistou je nejkrásnější řemeslo na světě.
Chápe Theo váš přístup?
Nikdo to nechápe, ale spousta kluků už se přidala. Kondiční trenér za mnou dokonce přišel, že by se mu líbilo, kdybych jedno cvičení dělal já a druhé on.
Dřív jste míval po ruce různá gumová mačkátka, kterými jste preventivně posiloval prsty. Teď si zase hrajete s malou fixací na prstu. To je další zvyk?
Vůbec! Mám zlomený prostředníček, už nesroste správně. Před šesti týdny jsem na soustředění dostal ránu jako prase a poslední článek se ohnul. Teprve po čtrnácti dnech jsem doktorovi řekl, jak mi ta pichlavá bolest vadí. Takže rentgen, rezonance, průšvih. Buď hned operace a čtvrt roku bez rukavic, nebo to vydržíš. Tak držím.
Operace až po kariéře?
Ne, to už se do normálu nevrátí. V posledním článku už nikdy nebudu mít cit.
Vážně jste originál. Chytáte se zlomeným prstem, smlouvu máte v Brémách, doma řeckou manželku Katerinu. Jak mluvíte s dětmi?
Hlavně česky. Někdy anglicky, občas řecky a ještě mi do toho skáče němčina.
Děti rozumějí?
V češtině všemu, jen hůř skloňují. Taky nejsou zvyklé říkat Dobrý den nebo Jak se máte. Přirozeně poví: Čau, jak se máš? Nevidí v tom rozdíl.
Se jménem Drobný nemají děti problém, když dorazí za prarodiči do Řecka?
Řekl jsem manželce: Děti mají příjmení po mně, ty jim vyber křestní jména. A mysli, prosím, na to, že to budou vyslovovat i moji rodiče. Myslím, že jména Iasonas a Ilaeira se povedla.
Jaké zemi děti fandí, když vyrůstají v Německu a jsou snědé po řecké mamince?
Vlastně jsem se ještě neptal, komu by fandily, kdyby nastoupilo Řecko proti Česku. Nechám se překvapit.
Vy jste se v Řecku nechal pokřtít, viďte?
Jo, všichni chodili na pláž, zatímco já do kostela. Synovi nechtěli dát jméno, když je táta ateista. Pořád mám před očima jednu paní, jak volá: Proboha, on nevěří v Boha! Kvůli malému jsem podstoupil dvoutýdenní martýrium. Pravoslavný mnich s dlouhým vousem mě zaučoval.
Přesvědčil vás o víře?
No... Šoupli mě do barelu s teplou vodou a kmotr mě natřel olivovým olejem. Po něm jsem Achileas.
Jestliže Řekové mohli senzačně vyhrát Euro 2004, můžou Češi postoupit na MS 2018?
Kdybych nevěřil, tak tu nejsem.
Jenže tým nemá žádná velká jména a kromě Severního Irska potkáte ve skupině ještě Nory a hlavně vynikající Němce.
No jo, dlouhodobě se s Němci měřit nemůžeme, to je hvězda vedle hvězdy. Ale ve dvou zápasech se může stát cokoli.
Takže věříte?
Nemám růžové brýle, ale věřím.
