Pavel Nedvěd udělal první krok, aby vrátil fotbalové reprezentaci sebevědomí, víru i prestiž.
Stačilo, že v Norsku nastoupil.
„Když jsme se dozvěděli, že se Nedvěd vrací, byla to pro nás hodně špatná zpráva. S ním jste mnohem silnější,“ řekl mladý záložník Kristian Hästad, který se s Nedvědem potkával nejčastěji: „Sám jsem cítil, jaký mám k němu respekt.“
Nedvěd nehrál úplně oslnivý zápas, přesto byl klíčovou postavou.
To on má být trumfem fotbalistů ve světové baráži. První zápas zvládl. Jaký je vlastně Nedvědův vliv? Na hřišti mimořádný, je to zarputilec, který chce za každou cenu vyhrát. Strhne ostatní. „S ním jsme o dost silnější,“ říká Tomáš Ujfaluši.
I Vladimír Šmicer si myslí: „Hned si víc věříš, když máš Méďu vedle sebe. On celý zápas odmaká. S ním bychom v kvalifikaci tolik bodů neztratili.“
|
Čím Nedvěd zaujal |
Na poslední chvíli změnil názor a pomáhá v těžké době. Sám ví, jaká zodpovědnost na něm leží. „Větší tlak jsem v životě nezažil,“ řekl, když se dohrálo v Norsku.
Zatím to zvládá.
Neovlivňuje jen události na hřišti, nemalou moc má i v kabině. Zakřičí, vyhecuje, jeho slovo má váhu. Ve třiatřiceti je legendou.
„Je to vnitřní síla mužstva,“ tvrdí kapitán Tomáš Galásek.
V sobotu musel Nedvěd přesvědčit i fanoušky, kteří mu vyčítali, že se měl vrátit dřív. Dokonce se ani nehádal s rozhodčím, nestěžoval si, bez remcání přijal i žlutou kartu.
„Jen jsem se pak musel mírnit. Ten rozhodčí za mnou pořád běhal a říkal, abych nikam nestrkal nohy. Mluvil italsky, celkem jsme si popovídali,“ říkal s úsměvem. Nemusel připomínat, jak pro něj skončila světová baráž 2001. Při odvetě s Belgií byl vyloučen za protesty.
Dospěl, získal Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy – a první krok proti Norsku udělal správně.
Teď zbývá ten druhý, nejtěžší. Může být spasitelem. Nebo může znovu padnout do kolen.
Sám říká: „Vidina mistrovství světa nás musí hnát dopředu.“
