Zeptali jsme se pěti bývalých reprezentačních koučů: Za jakých okolností byste Rosického nominovali? Do kdy byste čekali na jeho uzdravení?
Dušan Uhrin (trenér reprezentace v letech 1994 - 1997)
„Tomáš se určitě bude snažit být co nejdřív v pořádku, může být fit i za dva měsíce. Pokud by to tak bylo, tak bych v jeho nominaci neviděl problém. Pak by měl pořád dost času získat tréninkovou i herní kondici. Obecně platí, že je pro národní tým hodně platný a má tedy smysl čekat, jak se situace vyvine. Myslím, že to udělá i Pavel Vrba. Tomáš má fotbal v sobě, stačí mu tři týdny, aby se dostal do formy. Navíc je důležitý i z hlediska psychiky týmu. S ním a bez něho, to je rozdíl. Když je v mužstvu, ostatní se cítí jistější, roste jim s ním sebevědomí. Pokud by ovšem začal s tréninkem až někdy v květnu, pak bych jeho nominaci výrazně zvažoval.“
Jozef Chovanec (trenér reprezentace v letech 1998 - 2001)
„Je strašně složité teď říct, jestli ho za čtyři měsíce zařadíte do nominace, když bude zdravý. Nevíte, jaké budou potřeby reprezentace, forma hráčů na jeho postech a další okolnosti. Musíte zvažovat i jiné věci: Co když se zase zraní? Co když se zápas prohraje? Pak vám všichni vyčtou, že jste ho bral. Je jednoduché říct, že Tomáše vezmete, když nemáte zodpovědnost. Pokud mám říct názor, tak říkám, že bych ho vzal. Ale zdůrazňuju: nemám zodpovědnost jako Pavel Vrba. Jiného rozdílového hráče jako je Tomáš nemáme, třeba přijde na posledních dvacet minut a zápas rozhodne.“
Petr Rada (trenér reprezentace v letech 2008 - 2009)
„Čekal bych na něj, co to půjde. Neříkám, že nemáme nadějné fotbalisty, ale hrát zápasy v rozhodnuté kvalifikaci a jet na Euro, to je o něčem jiném. Kreativních hráčů jako je Tomáš moc není. Taky je to velká osobnost do kabiny, budí respekt i u soupeřů. V první řadě bych komunikoval s ním, nemělo by cenu dělat něco, kdyby měl jiný názor. Je to velký turnaj, na kterém mají hrát ti nejlepší. Tomáš nepotřebuje dlouhou herní praxi, má to dané od boha, má to v noze, je psychicky hodně silný - přijde na hřiště a hraje. Tak to měl dřív třeba Láďa Vízek. Pokud by existovala možnost, že Euro stihne, čekal bych tak dlouho, jak by to bylo možné vzhledem k uzávěrce nominace.
Před turnajem by ale měl být dva, tři týdny v tréninku, protože jet na Euro hned po takovém zranění, může to přijít zase - jako se to stalo teď. Důležitý bude samozřejmě názor doktorů i Tomášův pocit. Taky se mluví o tom, že by mohl jet jako žolík. Nemám obecně rád, když jde hráč po dlouhém zranění jako střídající. To je pak úplně jiná koncentrace a rozcvička, než když nastoupí od začátku. Pokud ale bude před Eurem v tréninku, v nominaci by měl být. Takových fotbalistů je málo.“
Michal Bílek (trenér reprezentace v letech 2009 - 2013)
„Asi je zbytečné říkat, že Tomáš je pořád výjimečný hráč. Mužstvu by dal něco navíc. Jeho rychlost, jeho myšlení, kolmice, otočení s míčem, mezi českými fotbalisty je prostě jedinečný. I za mě jsme museli hrát bez něj, ale když byl on na hřišti, bylo to jiné. A jestli bych ho vzal? Jestli bych na něj čekal? Záleželo by na spoustě věcí, on bude rok bez fotbalu, což je hrozně dlouhá doba. Na druhou stranu nikdy nepotřeboval velký zápasový rytmus, aby byl platným a důležitým hráčem.
Já bych dal hodně na něj. Kdyby měsíc před Eurem trénoval, zvládl přípravná utkání a řekl mi: Trenére, jsem v pohodě, tak bych to zvažoval, nechal bych to otevřené do poslední chvíle a vzal bych ho. Klidně na část zápasu. Tomáš je prostě jiný než všichni ostatní. Je to složité i pro něj, pro jeho psychiku, je mi to hrozně líto. Osm měsíců nehrát, pak naskočit a za tři minuty se zase zranit...“
Josef Pešice (asistent a poté hlavní trenér reprezentace v letech 2012 - 2013)
„Asi bych se začal připravovat na to, že hrát nebude. Jestliže nenastoupí do konce sezony, těžko ho můžete vzít na mistrovství Evropy. Už bych trochu počítal s tím, že ho k dispozici mít nebudu. Ale pozor! Rosický je natolik výjimečný hráč, že mu stačí opravdu málo, nepotřebuje tak velkou zápasovou praxi. Normálně bych hráče za takových okolností asi nenominoval, ale kdyby bůh dal, Tomáš se stihl doléčit a aspoň něco málo odehrál, vzal bych ho. Třeba i jako žolíka, takové eso.
Záleželo by ale taky na domluvě s ním, jak by se sám cítil. Věřím, že on je natolik solidní člověk, že kdyby věděl, že není dost připravený a že týmu nepomůže, sám by to řekl. Kdyby nebyl stoprocentně doléčený, určitě by nechtěl jet. Musel by se uzdravit a stihnout před šampionátem aspoň dva tři zápasy - to by mi stačilo.“
