| Odpovědi Jiřího Jarošíka čtěte ZDE |
„No, zkusil jsem to. Pamatuju, jak jsme to s kamarády u ohně zpívali z recese. Teď se mi to hodilo.“ V barevném svetru a džínách včera vyprávěl zážitky ze svého prvního roku v Moskvě. Jarošík se téměř po roce vrátil do reprezentace.
Vtom se komusi v hotelu ozval telefon - melodie vyhrávala ruskou hymnu. V Jarošíkovi to cuklo. „Copak mě to bude provázet i v Praze?“ smál se šestadvacetiletý sympaťák.
Jiří, určitě znáte i slova hymny, že?
Celkem jo. Když jsme slavili titul, říkal jsem spoluhráčům: Až se picnu, vaši hymnu zazpívám. Nedošlo k tomu, tak divoké oslavy nebyly.
Řekněte upřímně: nelitujete, že jste odešel ze Sparty do Ruska?
Ani v nejmenším. Vyhráli jsme ruský titul, prožil jsem skvělý rok, mám nové zkušenosti, přátele.
Ale skoro rok jste nebyl v reprezentaci. Ani to vás nemrzelo?
Někdy jsem litoval, že si na mě trenér Brückner nevzpomněl, ale říkal jsem si, že nemůžu mít všechno.
Cítil jste se ukřivděný?
Ne. Já se neměl kam tlačit, tým byl rozjetý. A dotáhl to na Euro.
Teď jste zpátky, hraje se přípravný zápas s Kanadou.
Já s nominací nepočítal. Zrovna jsem balil, že pojedu na zimu domů, když trenér zavolal. V sobotu mě čeká poslední zápas roku. Tedy, pokud si kopnu. Snad jo, aspoň chvilku.
A pak?
Dovolená. Budu objíždět příbuzné, kamarády, chci vyrazit k moři. Třeba do Soči. Ne, to byl vtip. Ruští spoluhráči radili, ať zkusím Dubaj.
Nástup máte opravdu až 3. ledna?
Třeba bude dřív. Trenér Gazzajev byl sice při rozlučce v klídku, ale kdo ví, jestli vydrží. Prezident Giner není úplně spokojený. Byly dva úkoly: vyhrát titul a dostat se do Ligy mistrů. První splněn, druhý ne. Prezident dává do klubu velké peníze a chce velké úspěchy.
Takže si dovolí vyhodit trenéra, který po dvanácti letech vyhrál pro CSKA ligový titul?
Slyšel jsem leccos. Ale nemyslete si, trenérů si jinak v Rusku váží. Víc než tady. Třeba náš Gazzajev: má osobního strážce, řidiče, když vejde do jídelny, hned se kolem něj motá obsluha. V klubu je hned druhý za prezidentem, velitel.
Jaké dovolil oslavy? Byly veliké?
No, čekal jsem je větší, bujařejší. Na Spartě se slavilo víc, bylo to připravenější. Ale třeba jde o zvyk, Sparta vyhrávala každý rok.
V Moskvě vás přijal i ministr obrany, že? Jste armádní klub.
Ještě že jsem nedostal žádnou hodnost, jen odznak. Taky pro nás udělali večer v divadle. Byla tam vybraná společnost, nejlepší zpěváci, komici, tanečníci. Chválil nás i ministr sportu Fetisov (bývalý slavný hokejista - pozn. red.).
Češi dělají ve fotbalovém Rusku výtečnou reklamu: vy máte titul, druhý byl Petrohrad s českou legií a trenérem Petrželou, třetí Kazaň s bývalými sparťany Novotným a Čížkem. Neuvažuje prezident CSKA, že vám do sestavy pořídí krajana?
To bych uvítal, ale nic nevím. Jen se mluví o Petroušovi ze Slavie. Už v létě to vypadalo, trenér za mnou chodil, ptal se na Svěrkoše z Ostravy, na Vachouška ze Slavie. Ani neuměl vyslovit jejich jména, radši je nosil napsaná na papíru. Když řekl, že chce Zdena Grygeru, vyznělo to jako by chtěl nějakého Jugoslávce. Všichni kluci ale frnkli jinam.
Vy máte smlouvu ještě na čtyři roky. Dokážete si představit, že vydržíte v Rusku až do třiceti?
Dostat se ven z Ruska? To je složitější. Klub buduje velký tým, každý rok chce hrát Ligu mistrů. A zatím se mi ani nikam nechce. Uvidíme.
Do Moskvy jste šel jako veliká hvězda, nejdražší hráč historie ruské ligy. Bylo těžké prosadit se?
Všude semluvilo o tom, že přichází Jarošík za tři miliony dolarů. Všichni mě sledovali, jak se chovám, jak hraju. Nemohl jsem ošidit ani vteřinu. Pomohl mi úvod, dal jsem pár gólů a tým byl od začátku první.
Ovšem třeba petrohradský trenér Petržela tvrdí, že jste zdaleka nehráli nejkrásnější fotbal.
Tak to je paráda. A kdo tedy vyhrál ligu? Já můžu panu Petrželovi leda pogratulovat ke druhému místu.
Hodně jste se v Rusku změnil. Prý žijete mnohem kulturněji než v Praze.
Chodíme do kina, do divadla. Nedávno měla vystoupení Ypsilonka. Honza Jiráň, velký fanoušek Sparty, nás pak všem představil. Seděli jsme s Markem Ebenem, Jirkou Lábusem. To jsou perly, co Lábus vyplodí. Ale do novin ty příhody asi nejsou.
Z vás se snad stává kulturní znalec.
To přítelkyně je tahoun, ona už byla i na ruském muzikálu. Taky jsme si domů koupili karaoke... Bedýnka nám ukazuje texty písniček a my si broukáme. Půl roku to stálo v koutě, neuměl jsem to zapojit.
Co ruština? Zvládáte bez problémů?
Musel jsem se naučit. Ale když v krámu řeknu Dobrý den, každý hned ví, že jsem cizinec.
Že jste ten známý fotbalista?
Hodně lidí mě pozná, ale ještě nikdy mi to nebylo otravné. Spíš to pomáhá. Umýt auto, zařídit to a to. Seznámil jsem se s rodinou jednoho Gruzínce, taxikář to je. Všude mě vozí žigulíkem. Ostatní přijíždějí na trénink v mercedesech, já si hovím v ladičce. To je pecka. Do ulic radši moc nevyrážím, je to o život.
