Dnes večer nastoupí za národní tým v přípravném zápase proti Rakousku.
Začátek sezony v klubu máte za sebou, teď začíná nová sezona i pro reprezentaci, jak se těšíte?
Těším se moc. Nejnáročnější část sezony, tedy přípravu, máme za sebou. V Rakousku bude příští rok Euro, aspoň si to tady trochu oťukneme. Jestli se sem teda dostaneme.
Co udělat pro to, aby se tým opět dostal do pohody? Jaro reprezentaci moc nevyšlo.
To je složité. Byli jsme kritizováni za zápas ve Walesu. Uznávám, že to nebyl náš optimální výkon, ale dnes je fotbal trochu jiný. Za Wales hrají kluci z anglické ligy a není jednoduché tam vyhrát tři nula. Ale není důvod k panice. Pořád jsme na druhém postupovém místě a máme to ve svých rukou.
Takže vás dotírající Irové a Slováci neznepokojují?
Pořád se kvalifikace vyvíjí, jak má. V září máme doma Iry, pokud ten zápas zvládneme, bude to velmi dobré. Tenhle tým má svoji kvalitu. Věřím, že se na Euro dostaneme, ať to bude o skóre, nebo o jeden gól. Jakou cestou se tam dojde, na to se historie neptá. Teď se ale musíme zkoncentrovat na středu, abychom dobře vykročili do nové sezony.
Je pro vás přípravný zápas v Rakousku aspoň malé odlehčení z tlaku, pod kterým jste neustále v klubu?
Pod tlakem jsem i tady. Fotbal není bez emocí a tlaků ani v přípravných zápasech. Nemůžete přijít jako na plácek, říct si, že si jen tak kopnete a je jedno, jak to dopadne. Musíme k tomu přistoupit zodpovědně a vyhrát. Navodit atmosféru před dalším srazem.
Jaká je teď atmosféra v Lyonu? Klub vyhrál šestkrát po sobě ligový titul a teď má po třech kolech jen tři body.
Dvakrát jsme prohráli, není to příjemné. V neděli máme derby se St. Etienne, musíme se zvednout a zabrat. V těchto klubech to není jako u nás, že se dva zápasy prohrají a hned se odvolávají trenéři. Začali jsme dobře, vyhráli jsme francouzský Superpohár, ale poslední dvě ligová kola nevyšla. Nedělal bych z toho katastrofu. Ještě nás čeká pětatřicet kol, sezona je dlouhá.
Jaká je vaše pozice v Lyonu? Zdá se, že pořád bojujete o místo.
Vy to tak pořád berete, ale máme v kádru dvaadvacet hráčů a čeká nás šedesát zápasů za sezonu. Nejde odehrát všechno. První zápas jsem hrál a dal gól, pak zase ne. Tak to prostě ve fotbale je. Nejsou u nás žádné boje o místo. Je to dané: kromě obrany, která většinou zůstává stejná, se to točí. Hrajeme spíš na dva útočníky, což je pro mě lepší. Zatím je vše v pořádku.
Ale mluvilo se o tom, že vás chtějí německé Brémy a španělský Villarreal. Nechtěl jste tedy z Francie odejít?
Byly to konkrétní nabídky. Já jsem ale hned řekl, že nechci Lyon opouštět. Přišel jsem v zimě a teď jsem spokojený. Tím vše skončilo.
Už jste si přivykl na jiný styl fotbalu ve Francii?
Je to těžké si přivyknout, zvlášť když přijdete z Anglie jako já. Někdy mi to připomíná spíš basketbal. Každý kontakt se píská, je to škoda pro fotbal. Nepadá pak tolik gólů, hra se pořád kouskuje.
A co život ve Francii?
Je to blíž naší kultuře než v Anglii. Jen ta francouzština, to je oříšek. Teď mám učitele a začnu pořádně. Něco už dohromady sice dám, ale na nějaké dlouhé vyprávění to není. Nejtěžší je domluvit se v obchodech a restauracích, ale to už jsem se naučil.
Teď se od vás chce učit Martin Fenin, nováček v reprezentaci. Jak vnímáte svého nového konkurenta?
Neberu ho jako konkurenci. Je to český nároďák. Je jedno, jestli hraje Baroš, Koller, Kulič, nebo Fenin. Je ale šikovný, je jenom dobře pro český fotbal, že dorůstá nová generace poté, co skončil Poborský a Nedvěd. Ti mladí udělali velký úspěch, vyrostou z nich dobří fotbalisté a náš tým bude zase silnější.
Víte vůbec, že jste Feninův vzor? To se vám asi ještě nestalo, abyste byl v týmu s někým, kdo si lepil vaše plakáty nad postel, ne?
No jo, roky jdou. Brzo mi bude šestadvacet, ale jsem rád. Je to pro mě pocta a vyznamenání. Ale že bych se nad tím nějak rozplýval, to ne.
