"Trenéři ke střílení z dálky nabádají všechny hráče, tak to zkouším. A tentokrát se mi to povedlo," pochvaloval si šestadvacetiletý záložník.
Vstřelil jste někdy krásnější gól?
Ano, v tehdy druholigovém Zlíně při postupové sezoně proti Opavě gólmanu Schmuckerovi, to bylo ještě o dobrých pět metrů dál. Pár branek z dálky už se mi povedlo.
Jak prožíváte těch několik vteřin, kdy balón letí na bránu?
Sleduju ho až do poslední chvilky. Nejsem si hned jistý, že to skončí gólem. Ale je dobré, když balón trefíte špičkou, tak rychleji padá.
Měl brankář šanci?
No tak... (usmívá se) Myslím si, že Petr Drobisz je výborný gólman. Musel by vám odpovědět on.
Spolu se znáte, že?
To je pravda. Působili jsme spolu chvilku ve Slovácku za pana Jarolíma. Ale na hřišti jsme si k tomu gólu nestačili nic říct.
Trénujete střely z dálky speciálně?
Zkouším vymýšlet všelicos. Lobování, rány, obstřelování. Trénujeme to, ale myslím si, že to nepodceňují ani jiná mužstva. Střelba je důležitá, a to i pro diváky. Bez toho se moc nepobaví.
To máte pravdu. I proto byl až na vaši krásnou branku první poločas děsný. Souhlasíte?
Jojo. Tento zápas ani tak nerozhodovala fotbalovost, jako spíš bojovnost, osobní souboje. Vyrovnané utkání rozhodla jedna střela.
Kolik jich spotřebujete, než se vám podaří vstřelit gól?
Někdy vypálíte třeba desetkrát, patnáctkrát a žádná se nepovede. Jindy stačí jedna, jako tentokrát.
V lize to byl zatím váš životní gól. Jak jste prožil sobotní den?
Kdybych vám to řekl, tak byste mi neuvěřili. (odmlčí se a tváří se tajemně) Ale ne, dělám si srandu, byla to normální sobota. Snad jen, že jsem si odpoledne dal kafe bez mléka. (rozesměje se)
