Byť se táta v bráně roztáhl, jak to jen šlo, a chytal zjevně naplno, capart mu poslal míč mezi nohama do sítě. „Byl příkaz, ať můj syn jde hrát posledních deset minut, on se tam motal celou dobu, a když jsem ho viděl, jak se objevil sám před bránou, říkal jsem si: On mi gól nedá! Snažím se mu nedávat nic zadarmo a on mi dal jesličky. To mě docela načal,“ usmíval se Zlámal.
Do Holice se sjeli jeho kamarádi a bývalí spoluhráči, aby vyprovodili „Bobbyho“ do fotbalového důchodu. Kariéru ukončil už před rokem, na rozlučku však došlo teprve teď.
„Bobby, gratuluju ti k fantastické kariéře. Můžeš být velmi spokojený a všichni kolem tebe, tvoji blízcí, na tebe hrdí. Budu vzpomínat na naše působení v Bohemce, kterou jsme táhli a byli jsme nejlepší střelci s jediným gólem,“ poslal zdravici z dovolené hvězdný útočník Leverkusenu Patrick Schick.
Připomenul povedený Zlámalův gól hlavou po rohovém kopu, který dal za Bohemians. Avšak vypíchnout jeden top moment z pestré Zlámalovy kariéry nejde. Stejně jako strýc, legenda Slavie, si stoupl mezi tyče. A to na mnoha místech.
Prošel si Slavií i Spartou, Zlínem, Bohemkou, Libercem, s Olomoucí vyhrál český pohár. V zahraničí působil ve Španělsku, Itálii, Turecku a naposledy ve Skotsku. Nakoukl také do české reprezentace.
Pozornost na sebe strhl i tím, když v Mladé Boleslavi narazil do tyče tak, až ji Zlámal zlámal.
„Jsou tam nějaké poháry, vítězství, to je hezký, ale nejvíc si cením té šatny, kamarádů, srandy, party. Když jsme vyhráli pohár se Sigmou, jak jsme jeli autobusem,“ ohlížel se. „Nevzpomínám ani na ty úspěchy, ale na kamarády, které jsem si našel v každém týmu. Společné chvíle, prohry, výhry. Nejvíc vzpomínám na lidi, protože je mám rád stejně jako srandu. To se dělo v každém angažmá. Proto mám fotbal tak rád, proto mě tak bavil. Skrz lidi. To jsem miloval nejvíc.“
V Holici mu gratulovali i někdejší reprezentanti; kanonýr Jan Koller, obránce David Rozehnal a útočník Marek Heinz. Nechyběli ani kumpáni ze Sigmy či Bohemky Josef Jindřišek nebo Radek Šírl. Na lavičce koučovali Roman Pivarník s Petrem Uličným. Pro úplnost: Zlámalův výběr remizoval se Sigmou 2012, s níž vyhrál český pohár, 5:5.
A hlavní aktér se po prostřídání trefil v poli dvakrát, čímž potvrdil formu z Kožušan, kde hraje I. B třídu s Rozehnalem a nastupuje pod hrotem. V jedenácti zápasech dal třináct branek. „Není to špatná bilance. Má rodina, strejda, brácha, to jsou brankáři, tak mě hned šupli do brány. Ale srdíčko bylo i v poli a vždy jsem si představoval, že gól dám i jako brankář. To se splnilo. Jo, slyším ty hlasy, že jsem si spletl post,“ křenil se.
V šestatřiceti mohl ještě v kariéře pokračovat, ale rozhodl se pro změnu a nastoupil do otcových firem. „Jak mi to jde, musí posoudit jiní, ale ráno vstávám a těším se. To je hlavní. Baví mě to. Jsem typ člověka, který rád zkouší nové věci,“ říká. „Ve Skotsku jsem skončil a byl jsem rozhodnutý, že půjdu buď do Bohemky, Olomouce, nebo skončím. Byl jsem v tolika klubech, že už se mi nechtělo někde dojíždět. Je lepší skončit o rok dřív než o rok později a někde paběrkovat.“
 |
Svého rozhodnutí gólman, jenž chytal velké zápasy na vyprodaných stadionech proti Celtiku či Fenerbahce Istanbul, nelituje.
„Myslel jsem, že to bude těžší. V létě, když jsem to ukončil, zavřel jsem se sám na hodinku a prožíval to. Analyzoval jsem si celou kariéru. Až tehdy jsem zjistil, co jsem dokázal a kde jsem všude byl. Člověk si to během kariéry ani pořádně neuvědomí, ale dojde mu to, až když je opravdu konec. A ten rok byl v pohodě, protože fotbal stále hraju. Není to vůbec špatný.“
I rozlučku si navzdory jesličkám od synka užil náramně.
„Bylo to hezké. Musím poděkovat všem kamarádům, spoluhráčům, trenérům, fanouškům, kteří přišli. Myslím, že jsme si to užili všichni,“ povídal pohnutě, když po konci utkání pověsil symbolicky rukavice na hřebík po boku obou synů.
Hráči mu pak vytvořili na cestě ze hřiště špalír, to už slunce zapadalo a před aktéry byla dlouhá olomoucká noc. „Absolutně do rána,“ usmíval se brankářský penzista.
