Z návratu fotbalistů Zlína mezi tuzemskou elitu měl spíš obavy než radost. Majitel Zdeněk Červenka netušil, jak nováček obstojí herně a bodově, jak se podaří naplnit zvýšený rozpočet klubu, ani to, jaký bude zájem diváků. První půlka ligy ale dopadla po všech stránkách nad očekávání dobře.
„Nečekali jsme, že to bude až tak dobré. Naším cílem bylo se zachránit. Hrajeme ale útočný fotbal, který se lidem líbí,“ říká Červenka v rozhovoru pro MF DNES před sobotním startem jarní části soutěže.
Zažíváte dosud nejúspěšnější fázi v historii klubu?
Nejlépe jsme skončili sedmí v letech 2003 a 2004 za trenéra Vlastimila Marečka. Takže zatím ano.
Je to s výhledem do budoucna maximum možného?
Tak daleko se nedívám, nepřemýšlím nad tím. Mladý člověk se dívá do budoucnosti, starší do minulosti, ale umění je žít přítomností. Jsem rád za to, kde jsme. Potěší to.
Majitel prvoligového klubu ale musí budoucnost řešit, ne?
Nedávno mě při tenisu napadlo takové přirovnání: Leicester v anglické lize je jako Zlín v české. (Leicester City je provinční klub, který aktuálně vede anglickou ligu – pozn. red.) Přitom nemá zdaleka takový rozpočet jako giganti typu Manchester City.
Co srovnání se Spartou Praha, s níž v sobotu začínáte doma?
Počítal jsem si to při tom tenisovém zápase a mimochodem kvůli tomu začal prohrávat. Jeden hráč ve Spartě má přibližně stejný plat jako naše základní jedenáctka. Takže ty kluby by měly být výkonnostně úplně někde jinde. Ale Leicester ukazuje, že všechno je možné.
Čekal jste před začátkem sezony, že se vám bude až tak dařit?
Říkali jsme si, že budeme rádi, když se zachráníme. Hodně nám pomohlo, že nám nikdo nevěřil. To byla naše velká výhoda. Taky si vezměte, že dnešní tým je z velké části jiný než ten, který postoupil do první ligy. Přišli Tomáš Holý, Jakub Jugas, Tomáš Janíček, Vukadin Vukadinovič, Štěpán Koreš, Marko Jordan, Antonín Fantiš a podepsali jsme Diega Živuliče, který už za nás hrál. Skoro všichni patří do základu. Kádr jsme posilovali, ale nikdo to moc neregistroval.
Ano, ale jsou to tak zvučná jména, abyste budili respekt?
Třeba Jugas je velká osobnost a srdcař. Když jsme byli ještě ve druhé lize a on hrál za Brno, tak jsem ho mohl prodat za pět milionů korun. Ale počítal jsem s tím, že budeme zase hrát první ligu, a budeme ho potřebovat.
Zdeněk ČervenkaÚspěšný zlínský podnikatel se narodil 6. října 1956 a žije v Luhačovicích. V roce 1991 založil se společníkem firmu Lukrom, z níž se stal během let prosperující zemědělský holding s ročním obratem čtyři miliardy korun. Zaměstnává asi 900 lidí a sdružuje patnáct podniků. Jedním ze dvou nezemědělských je zlínský fotbalový klub. Červenka s ním zažil postup do první ligy, pád do druhé a návrat mezi elitu v létě 2015. Zlín postoupil administrativní cestou místo Varnsdorfu, který doplatil na nevyhovující stadion. Kromě fotbalu má rád jízdu na kole nebo tenis. S oblibou čte duchovně zaměřenou literaturu. |
Přes zimu odešel klíčový útočník a kapitán Lukáš Železník. Měl jste hned jasno, že ho pustíte?
Chtěl jsem, aby tady jako kapitán zůstal. Nabízeli jsme mu prodloužení smlouvy. Ale na druhou stranu ho chápu, má 26 roků a Slavia je obrovská příležitost, která už nemusí přijít.
Jak jste spokojený s cenou za jeho přestup?
Stál šest milionů korun, plus procenta z dalšího přestupu. Nejraději bych ho ale vůbec nepouštěl anebo ho pustil za úplně jiných podmínek. Měl však smlouvu jen do konce sezony. Kdyby jen trošku naznačil, že by zůstal, bylo by to něco jiného. Ale takto se nedalo nic dělat.
A co ostatní hráči?
Byli jsme domluvení, že když postoupíme do ligy, tak u nás zůstanou. Navýšili jsme jim smlouvy a teď je mají všichni podepsané minimálně na rok a půl, někteří i na delší dobu.
Byl v zimní přestávce intenzivní zájem i o další opory?
Některé kluby se ozvaly s tím, že mají o několik hráčů zájem. Řekl jsem jim, že to nepřichází v úvahu, a z jejich strany už nepřišla žádná reakce. Jenže stejně bych už nikoho nepustil.
Nebude po sezoně hrozit výprodej hráčů za vyšší sumy, i když jsou pod smlouvami?
Oni jsou jako moje děti. (smích) Když řeknou, že by chtěli odejít, tak jim nebudu bránit ve štěstí. Vysíláme tím signál mužstvu, že když budou hráči dobří, tak můžou přestoupit. Je to i jejich motivace.
Chtějí tady ostatní hráči zůstat?
Ano, nedávno jsme byli ve vinném sklípku a nepochybuju o tom. Je to parta, která chce udělat dobrý výsledek.
A bavili jste se u vína o evropských pohárech, na které ztrácíte pět bodů?
Ne, bavili jsme se u pohárku. Před dvěma lety jsme bojovali o záchranu ve druhé lize, teď hrajeme po letech první. Buďme realisté.
Jak moc se na úspěchu podílí bývalý obránce Juventusu a české reprezentace a dnes manažer prvoligového týmu Zdeněk Grygera?
Jedná s agenty hráčů i hráči samotnými o jejich smlouvách a postavení v týmu. Kluci mu věří, pro ně je výrazná osobnost. A působí tak i navenek. Když třeba přijedeme na Spartu, tak já mu jen naznačím a Zdeněk už to dotáhne do konce. Moc mi pomáhá, jeho role možná není doceněná.
Před začátkem letošní sezony jste říkal, že může být problém se sháněním sponzorů. Podařilo se vám naplnit rozpočet, který jste odhadoval na padesát milionů korun?
Myslel jsem si, že když dáme dohromady padesát milionů, tak to bude zázrak. Máme ale pokrytý rozpočet 65 milionů korun. Pomohlo hodně mých obchodních partnerů. Hlavní sponzor podle smlouvy navýšil částku a vyinkasujeme také 11 milionů korun za přestupy. První liga je lépe financovatelná než druhá, protože je zajímavější pro kraj, město i sponzory. Za mého působení už klubem proteklo 650 milionů korun, což není malá částka.
Takže klub je na tom i finančně výborně?
Byli jsme vždycky ekonomicky zdraví, ale nikdy ne v takové kondici. Navíc jsme spořiví, nemáme velké výdaje. Vždyť to vidíte, na klubu sedí Kuba (ředitel klubu Jakub Holcman – pozn. red.), Zdeňa a ekonomka. Ostatní jsou trenéři. Přeháním, ale vždycky jsme fungovali jako spořivá fotbalová firma.
Je něco, co vám na fotbale ve Zlíně vadí?
Pokud tady budeme chtít hrát dlouhodobě první ligu, tak se bude muset vyřešit stadion. Ten patří Sportovním klubům Zlín, ale mělo by ho vlastnit město, které by se pak staralo o svůj majetek. Jednáme o tom.
Ve druhé lize jste evidentně neměl do fotbalu takový zápal. Vrátil vám postup chuť?
Věděl jsem, že situace na první ligu musí nazrát. A to se stalo. Hrajeme pěkný a odvážný fotbal, nezaparkujeme před vlastní branku autobus a neodkopáváme balony. Lidé na nás chodí a poměrně často naše zápasy vysílá televize. Okolí nás strhává svojí energií.
Dříve jste přemýšlel o prodeji klubu, nosíte tuto myšlenku v hlavě stále?
Kdyby se objevila skupina lidí, která by to chtěla převzít, tak bych s nimi jednal. Zatím ale chodí spíš sponzoři. Nikdo si nechce vzít zodpovědnost na svá bedra.
Klub vlastníte patnáct let, mluvíte o něm jako o svém dítěti. I tak byste ho prodal?
Děti musejí jednou vyrazit do světa, aby mohly žít vlastní životy. Jsem jeden z nejdéle fungujících majitelů klubů v lize, možná už přesluhuju.
Nebude z klubu rodinná firma, kterou povedou vaši synové?
Fotbalem jsou odkojení, ale zatím ho dělají na úrovni amatérského fotbalu v Luhačovicích. Nevím, jak se rozhodnou. Já nic neplánuju.
Kolik času vám zabírá první liga ve srovnání s druhou?
Kamarád mi říkával, že dokud na klubu nebudu denně, tak to ani nemusím dělat. A já tady bývám denně, byť třeba jen na deset minut. Nakouknu sem, řeknu: Co se tady válíte? (smích) A zase jedu dál.
Věnujete více času fotbalu než svým zemědělským firmám?
Je otázka, jestli myslíte fyzický, nebo mentální čas. Spousta věcí se dá řešit po telefonu.
Nebude teď ale těžší vaše podnikání v zemědělství?
Jednoznačně. Čekají nás horší časy. Zemědělství mělo sedm let bohatých a teď přijdou krušné chvíle. Ceny prudce klesají, třeba vepřové maso stávalo 35 korun, teď stojí 27. A když se koruna propadne, bude dovoz zase levnější. Jsem zastáncem eurozóny, ale naše politická reprezentace euro nechce. Považuje to za riziko s ohledem třeba na Řecko, což zase docela chápu.
Nebojíte se, že zkrachujete?
Nebojím. Podniky jsou vybudované, mají obrat kolem pěti miliard i nějaký ten zisk.
Už dříve jste říkal, že se význam fotbalistů přeceňuje, že výsledky nejsou tak důležité a že lidé hru sledují proto, že díky ní žijí v přítomnosti. Jak to jde dohromady s tím, že chcete v lize působit déle než jednu sezonu?
Mým úkolem je klub ekonomicky zajistit, což se daří. Ostatní je na druhých. S oblibou říkám, že když prohrajeme, tak na prémiích za vítězství pro mužstvo ušetříme 300 tisíc. A když vyhrajeme, tak máme body a to zase potěší.
Dobře, ale body potřebujete.
Souhlasím, jenže to už je racionální vývod. My se teď bavíme o emoci, která se dostaví při určitém výsledku. Jak do toho začnete tahat ratio, tak se do toho zamotáte. Snažím se být pořád nad věcí, i když se sem tam vzteknu.
Sleduje vaše žena úspěchy zlínského klubu?
Fotbalu nefandí. Neví ani, kolikátí jsme. Ani nechodí na fotbal, protože na stadioně cítí agresivnější energii. Taková tady někdy bývá, bohužel. V Anglii fanoušci spíš opěvují vlastní mužstvo, než aby útočili na protivníka. Fandění má být oslava, ne ventilace frustrací.
Na zápase se Spartou bude atmosféra hodně vypjatá. Těšíte se?
Žádnou emoci jsem dosud nepocítil. Asi to začne až se zápasem.
