Vítěznou branku Dánů už Týce neviděl, protože po hodině hry ho ze zápasu vyřadilo pochroumané rameno. "Je to asi měsíc stará záležitost. V bundeslize jsme hráli s Kolínem a já po jednom souboji spadl přímo na rameno," vzpomíná. "Zbývající dva zápasy jsem dohrál s obstřiky."
Do zápasu proti domácímu Dánsku nastupoval bez injekcí, bolesti se v posledních dnech už neozývaly. Jenže v devětapadesáté minutě přišel opět jeden z tvrdých střetů, po něm pád na trávník a znovu ukrutná bolest. "Bylo mi v té chvíli jasné, že zápas pro mě skončil. Proto jsem také hned k naší lavičce signalizoval, že se musí střídat."
Zbytek utkání už strávil v kabině, pobyl pod blahodárnou teplou sprchou a začal se oblékat. "Pak jsem najednou uslyšel strašný rámus, jako když za dveřmi zahřmí hrom. Došlo mi, že vyprodané ochozy bouří nad dánským gólem, bylo to k vzteku," říká čtyřiadvacetiletý Týce. "Za chvilku do kabiny přišli naštvaní maséři s kustody. Zkrátka, i ta remíza byla v háji."
Sparťanského odchovance pustilo před lety vedení letenského klubu poněkud lehkovážně do Liberce. Tam Týce vyrostl v jednoho z nejlepších a nejuniverzálnějších fotbalistů nejvyšší domácí soutěže. Může hrát ve středové řadě, stejně tak zvládne roli krajího obránce či předstopera, k čemuž ho předurčuje znamenitý výskok a hra hlavou. Dokáže však i bleskově zaútočit, díky dobré technice soupeře obejít a o razanci jeho střely se naposled přesvědčili Dánové.
V létě 1998 odešel z Liberce do Mnichova 1860 a po roce dostal první šanci za českou reprezentaci. Trenér Jozef Chovanec si ho v srpnu před dvěma lety testoval v přátelském zápase se Švýcarskem. "Pamatuju se, že to bylo v Drnovicích, a že jsem brzo po přestávce střídal Jirku Němce. Vzpomínám na to jako na příjemné chvíle."
To už byl stálým členem české "jedenadvacítky", kterou jako kapitán mužstva loni v červnu dovedl ke stříbrným medailím na mistrovství Evropy. Poté si odskočil ke dvěma podzimním kvalifikačním zápasů A mužstva s Bulharskem a Islandem, aby odcestoval s olympijským týmem do Sydney.
Právě od 2. září, kdy Chovancův výběr zvítězil v kvalifikačním duelu v Bulharsku, patří Týce do základní sestavy seniorské reprezentace. O to víc ho mrzelo, když letos při březnovém domácím zápasu s Dánskem musel na letenskou tribunu. "Měl jsem dvě žluté karty z Bulharska a ze Severního Irska, tak se nedalo nic dělat. Ale musím říct, že najednou jako divák jsem si připadal hrozně divně."
Přestože je typickým pravákem, trenéři si zvykli využívat ho na levé straně hřiště. "V Mnichově při rozestavení tři - pět - dva hraju levého záložníka, v reprezentaci jak v obraně tak ve středové řadě bývám také vlevo." Na dotaz, zda mu to jako pravákovi nevadí, Týce odpovídá: "Ani ne. Ale i kdyby, tak hlavně jsem rád, že vůbec hraju. Jak v Mnichově tak za národní mužstvo."
Jeho vyrovnávací gól v Kodani byl jeho první reprezentační trefou. "Žádný velký střelec nejsem, i v Mnichově bych své góly spočítal na prstech jedné ruky. O to víc mě mrzí, že ta moje premiérová branka Dánům nevynesla aspoň jeden bod. Přesto i po téhle porážce věřím, že příští rok naše národní mužstvo na mistrovství světa hrát bude."
