"Před zápasem jsem měl toho hráče rád, ale poté, co to udělal... Stačilo, kdyby přiběhl a řekl, že chce míč, já bych mu ho poslal po zemi," řekl Hlobil, který při utkáních Zlína dělá podavače míčů.
Nedělní zápas však Hlobil opouštěl se slzami v očích a s naraženým bokem. "Při doteku cítím bolest," uvedl mladík včera po tréninku se svým týmem.
Popište, co se v neděli při zápase Zlín – Sparta stalo.
Měl jsem podat míč brankáři, který byl otočen do hřiště. Proto jsem čekal, než se otočí na mě, abych mu míč podal. Ale přiběhl hráč Sparty, sprostě na mě zařval "kur..", strčil do mě a já jsem narazil do zadního panelu, který byl pokrytý železem.
Pak se k vám natočil zlínský brankář Baránek. Povídal vám něco?
Že si mám lehnout a počkat na vyšetření. Kdyby mi něco bylo, ať to není ještě horší.
Tušíte, proč od vás Wilfried chtěl míč, když rozehrávat měl Zlín?
Nevím. Asi potřebovali rychle míč, aby měli šanci vyrovnat na 2:2.
Co vám říkali rodiče? Nechtějí, abyste s podáváním míčů skončil?
Měli strach, aby se to neopakovalo. Říkali mi, že radši mám chodit podávat míče na stranu. Já sám z toho mám smíšené pocity
Jak reagovali spolužáci ve škole?
Bavili jsme se o tom, ale legraci si z toho nikdo nedělal.
Taky jsem podával míče. A občas jsem se u toho bál
Taky mi bylo 13 let a chodil jsem podávat míče na fotbalovou ligu. Bylo to sice za odměnu, ale často to byly dost nepříjemné zážitky. Třeba když mě při premiéře v roli podavače budějovický trenér Tobiáš s asistentem Drahokoupilem seřvali tak, že jsem se modlil, ať už je konec.
Ve starém Edenu jsem vyfasoval místo před lavičkou hostů. "Zůstaň tam, ať se děje cokoliv. Za tenhle prostor odpovídáš," přikázal mi náš vedoucí. Jenže z lavičky hostů jsem slyšel: "Vypadni odsud!" Jen ostřeji.
Představte si to: je vám 13, klepete se štěstím z toho, že sledujete ligu skoro ze hřiště, plácáte si před zápasem se Šmicerem, Bejblem, Poborským či Stejskalem.
Neskutečný zážitek. Jenže tenkrát byl hodně zkažený. Nikdo mě tam nešetřil, ani potom. Že jsem malý kluk? Žádné ohledy. Za sezonu, kdy jsem podával míče, jsem si vyslechl spoustu nadávek. Od hostů, že jsem jim hodil míč pozdě, od domácích zase, že moc brzo.
Máte pocit, že ať uděláte cokoliv, je to špatně. Nechápete.
Když hrála Slavia Pohár UEFA proti AS Řím, obdivně jsem koukal z pár kroků na uruguayského útočníka Fonseku. O chvíli později se na mě rozzuřený řítil, abych mu dal rychle míč. Přiznávám, že jsem s vracením míčů do hry nepospíchal, když se vedlo. Takové byly pokyny. Nedělat to, příště bych nepodával.
Fonseka mi míč vytrhnul z ruky. Zdálo se, že má od branky odkopávat Slavia, on se dožadoval rohu. Je to krátký okamžik, nechcete míč hodit nikam špatně. Od toho tam jste. Pak na vás míří naštvaný fotbalista a zpanikaříte. Atak od něj nečekáte. Je to váš idol. Často jen do chvíle, než mu máte podávat míče.
Radim Trusina
fotbalový redaktor
MF DNES
|
