Pro většinu skvělý herec, král českých komiků, pro zasvěcené fanoušky i výtečný brankář. Vždyť pro lásku k fotbalu a ke Spartě, jež právě teď v sobotu oslaví už 120 let od svého vzniku, se zřekl peněz a přišel o práci.
Ten příběh je tak kouzelný a výmluvný. Sparta v tu neděli hrála pohár s Unionem Žižkov, ale ne a ne rozhodnout. Zápas bez vítěze se protahoval. Dlouhé minuty navíc, pro nervózního Buriana v tu chvíli snad nekonečné.
120 let SpartyPříběhy z historie Dnes představujeme: |
Když utkání Sparty začínala dopoledne či brzy po obědě, do kabaretu Rokoko, kam ho tenkrát zlákal Karel Hašler, to jakž takž stíhal - byť tu a tam na Václavském náměstí vyskakoval z taxíku ještě v brankářském dresu a kolegové při představení zdržovali přestávky.
Jenže teď se nečekaně vrchol zápasu i čas jeho vystoupení nebezpečně zkřížily. Však chtěl Burian z branky pryč, klidně by pustil i gól. Sparta se dostala do vedení, když vtom sudí pískl. Penalta!
Vlasta Burian
"V táboře sparťanských fanoušků vypuklo zděšení. Spínali ruce a slibovali Vlastovi nůši peněz, jen když tu desítku chytne. Rána k tyči, robinsonáda a Burian s bravurou vyrazil míč. Jásot a konec zápasu. Mecenáši, to se ví, kvapně opustili hřiště, aniž virtuální nůši čímkoli naplnili. Nu, a Burian přišel o místo v kabaretu Rokoko," líčí kniha Železná Sparta.
Přitom Hašler mu předtím nabízel: "Dvě stovky měsíčně a za nedělní odpolední představení ještě dvacet korun navíc." Na dvě stovky kývl, nedělím se bránil.
Už předtím v divadle Aréna odmítal v operetách sóla, ač nad ostatní vynikal. Když chybí sólista, je problém, ale kdo by postřehl, že ve sboru zpívá o hlas méně... Burian se o nedělích snadno ulejval.
Předchozí díly seriáluSlavné příběhy minulosti |
Byl živel. Pomiňte uměleckou dráhu, stíhal i tenis či cyklistiku, ale ze sportů vyhrál fotbal.
Když v roce 1914 vypukla první světová válka, sparťané se honem vraceli posledním parníkem ze Splitu a řada z nich narukovala. Rázem chyběl brankář. Šance pro Buriana? Byl to risk, hráči se báli: "Chytal někdy? Nebude blamáž?" Nebyla. V prvním přáteláku gól nedostal.
Za Spartu nastupoval nejspíš v letech 1914 až 1917 a 1920 až 1924, byť se data často rozcházejí.
"Kompletní přehled všech jeho utkání ve Spartě však, dnes už nikdo nezpracuje, neboť při požáru tribuny 10. dubna 1934 shořela veškerá písemná dokumentace do té doby," připomíná publikace V brance Vlasta Burian.
A i když pak zvolil divadlo a film, vyznal se: "Hrát jedenáctého sólistu s letenskými hvězdami Hojerem, Pospíšilem, Fivébrem, Káďou, Šroubkem, Pilátem, Jandou a Špindlerem - to byl celý můj svět."
