Fotbalisté FK Jablonec vyzvou v neděli od 17.30 doma na Střelnici v 18. kole pražskou Spartu, kterou v první lize dokázali naposledy porazit před dlouhými šesti lety. Tehdy 2. dubna 2011 při výhře 2:1 odehráli ze současného jabloneckého kádru vydařený domácí duel brankář Roman Valeš a stoper Vít Beneš.
„Na ten zápas si pamatuju. Tehdy dal Spartě oba góly Vosa (Jan Vošahlík). Je to už šest let, to je hodně dlouhá doba, takže nás to určitě maximálně motivuje a už je na čase, abychom Spartu zase porazili a tu historii přepsali. Abychom si za rok neříkali, že už je to sedm let, co jsme nad Spartou vyhráli naposledy,“ přeje si 28letý bek Vít Beneš, který se po promaroděném podzimu vrátil do základní sestavy Jablonce a před týdnem vedl mužstvo v roli kapitána místo Hübschmana, jenž zůstal na lavičce náhradníků.
Jaká je atmosféra před zápasem se Spartou a vnímá kabina tu nepříznivou sérii?
Je pohoda, protože se nám podařilo splnit úkol v prvním zápase na Slovácku, tedy nedostat gól a bodovat. Od toho se chceme odrazit v těžkém zápase se Spartou. V týdnu žádná připomínka na tohle téma nepadla, ale při taktické přípravě na to asi řeč dojde.
Co pro vás znamená zápas se Spartou?
Já osobně se těším na každé utkání, ale hrát doma se Spartou je vždycky něco víc, pro nás je to velký zápas, více sledovaný a hráči se v něm mohou zviditelnit. Před domácími fanoušky se navíc chceme ukázat v prvním jarním zápase v dobrém světle.
Sparta nejspíš přijde o Bořka Dočkala, jak velké je to pro ni oslabení?
Bořek Dočkal byl pro Spartu nejdůležitější hráč do útočné fáze, je to nejlepší nahrávač Evropské ligy a tuhle pozici nezískal asi jen tak. Myslím si, že je to oslabení opravdu velké, ale Sparta je tak kvalitní a velký mančaft, že nějaké varianty, jak ho nahradit, mít bude.
Za Spartu nastupuje váš bývalý spoluhráč z Jablonce, útočník a vyhlášený kanonýr David Lafata, který vám dal v lize už sedm gólů...
David nám, bohužel, ty góly dává. Na hřišti ho musíte mít pořád na očích, protože stačí mu dát malý prostor ve vápně a většinou to skončí brankou. Je potřeba se na něho pořádně připravit.
Vy jste na podzim odehrál kvůli zraněnému kolenu jen dva a půl zápasu, jak si užíváte návrat na trávníky?
To čekání bylo fakt už dlouhé. To tréninkové manko jsem musel hodně dohánět, naštěstí jsem absolvoval úplně celou zimní přípravu a měl jsem samozřejmě i individuální tréninky, abych se dostal na úroveň kluků. Na start jarní části sezony jsem byl pochopitelně po té půlroční pauze hodně natěšený.
V Jablonci jste už téměř sedm let let, uvědomujete si, že se pomalu dostáváte na úroveň jabloneckých legend Špita či Webera, kteří strávili v jabloneckém klubu třináct a osm let?
Vůbec nevím přesně, kdo tady byl nejdéle, ale samozřejmě o Špiťákovi (Michal Špit, bývalý brankář, nyní asistent trenéra v Jablonci) vím, že tady byl hrozně moc dlouho. Jinak to ani nějak zvlášť nevnímám, jak jsem tady já dlouho. Chci pro Jablonec odevzdávat maximum, abych mužstvu pomohl zase k lepším dnům.
