Minule doma s Libercem jste šel do utkání až v jeho průběhu. Je to velký rozdíl, když hrajete od začátku?
Určitě je. Navíc jsem tentokrát hrál na svém postu. Podstatné však je, že jsme vyhráli.
Za svůj post považujete útok? Tam se cítíte nejlépe?
Než jsem v létě přišel, tak jsem se bavil s trenérem o svých oblíbených postech. Útok, kde jsem hrál i v Plzni, mi sedí nejvíce. Ještě se mi líbí i ve středu zálohy. Levá záloha, to je třetí možnost.
Po návratu do Baníku se vám dlouho nedařilo. Jak vám bylo?
To víte, že to je nepříjemné. Čím víc se snažíte, tak třeba vám to tím méně jde. Nedáte gól, nemáte asistenci. Pořád něco zkoušíte. V Plzni jsem dal gól, ale pak jsem zase nehrál. Ono to není vždy jednoduché.
Začátek Baníku v sobotu s Bohemians vůbec nevyšel. Ve 14. minutě jste prohrávali 0:2. Co se stalo?
Dostali jsme gól z první standardky. To vás trochu opaří. Pak přišla druhá střela a bohužel Váša (brankář Vašek) neměl svůj den. Naštěstí jsme to dokázali otočit.
Co se vám za stavu 0:2 honilo hlavou?
Vzpomněl jsem si na zápas s Blšany, kdy jsme tady také prohrávali 0:2 a vyhráli 5:2 (to dal Lička jeden gól a na dva nahrával). Říkal jsem si, že buď selžeme a prohrajeme, nebo to otočíme. Pomohl nám první gól, začali jsme makat.
Parádní byl váš gól na 3:2 nůžkami. Neriskoval jste takovou střelou?
Ten centr od Rudy Otepky letěl dlouho. Tušil jsem, že Střihy (David Střihavka) míč už nebude asi mít, a tak jsem zařval, ať mi ho pustí, a střihl jsem to.
Vedli jste 4:2, ale soupeř snížil. Nebyli jste z toho nervózní?
Všichni jsme tušili, že ještě není konec a že se může stát cokoliv. Měli jsme co dělat, abychom výsledek udrželi. Museli jsme bojovat.
Co je potřeba k tomu, aby mužstvo dotáhlo dvoubrankovou ztrátu?
Musíte dřít, makat. Nic není zadarmo.
Zažil jste už takový zápas?
V Itálii jsme jednou prohráli 3:6.
