A pokusí se pomoct zachránit brněnskou Zbrojovku v první lize. "Vím, jaká je situace a co se od nás očekává. Cítím zodpovědnost," sděluje Migliorini přes tlumočníka.
Nebojí se tlaku? "Ten bychom cítit neměli. Tým je dost dobrý na to, aby se zachránil. Navíc jsem trochu studoval i historii a vím, že město jako Brno by rozhodně nemělo sestoupit do druhé ligy."
Co vám říkali rodiče a známí na to, že jdete právě do Brna?
Abych řekl pravdu, tak ze začátku ani nevěděli, kde to je. Poté, co pochopili situaci, mi ale řekli: tak tedy jeď, je to pro tebe příležitost. Když jsem jim řekl, že je Brno pěkné a žije se tu dobře, tak je to uklidnilo. Přijedou mě navštívit.
Co jste o Brně věděl vy?
Věděl jsem, že se tu jezdí MotoGP. A když jsem se dozvěděl, že sem pojedu na testy, tak jsem sedl k internetu a zjišťoval si další informace.
Co byste o Brnu dokázal říct teď?
Rád se chodím procházet do města, ale teprve ho poznávám a ještě o něm moc nevím.
Chybí vám něco z Itálie? Vzal byste si něco s sebou?
Jídlo a samozřejmě řeč, protože se nedokážu vyjádřit, jako když mluvím s Italy. Česky zatím umím jen to, co potřebuju na hřišti, jinak se bavím anglicky. A kdybych si něco mohl vzít z Itálie, tak počasí. Sice jsem ze severu, ale taková zima jako tady u nás není. U nás už je jaro.
Jak tady v Brně trávíte volný čas?
Jsem hodně na internetu. I proto, že bydlím v tréninkovém centru v Ivanovicích, odkud to do města není nejblíž. Buď mě někdo vezme, nebo jedu autobusem třeba do Vaňkovky. Jinak máme hodně tréninků dopoledne i odpoledne, takže moc času není.
Marco Migliorini
Marco Migliorini (uprostřed)
Máte nějaký koníček?
Fotbal. Také jsem studoval účetnictví, ale přerušil jsem studium, abych mohl sem.
Co byste mi řekl česky?
Sam, zada, počkej, vylez ven, léva, préva, dozádu. Dobry den. Jedna, dva, čtyri, pět...
A co tři?
Aha. Tri, čtyri, pět, šest, sedm, osm... (po nápovědě) devět, deset... Ještě umím nějaké blbosti, co mě naučili spoluhráči, pak pozdravy. Ale čeština je od italštiny hodně rozdílná. Snažím se najít nějaký kurz, abych se ji pořádně naučil, protože mi nestačí jen fotbalové fráze.
Před spoluhráči jste prý při představování musel zpívat italskou hymnu. Jak vám to šlo?
Katastrofa! Ale bylo to dobré, bavil jsem se i já.
Jak se vlastně italský fotbalista dostane do Česka? Spíš je to tak, že Češi chtějí hrát v Itálii.
V Itálii je situace složitá. Pro kluka, kterému je devatenáct jako mně, není moc velká šance dostat se hned do první ligy. Přes člověka, co tu bydlí, jsem dostal nabídku jít do Brna na testy, což pro mě znamenalo dobrou šanci. Zatím jsem hrál jen juniorskou primaveru, takže jsem teď spokojený.
A když mladý italský hráč nedostane šanci jít do Česka, jaké má možnosti?
Hraje nižší soutěže, třetí nebo čtvrtou ligu. A ti hodně dobří jdou do druhé ligy. Já jsem ale vždycky chtěl jít do zahraničí kvůli té zkušenosti. A teď jsem, pokud vím, první Ital v Česku.
Jaké jsou vaše další cíle?
Mým snem je hrát v Anglii. Ale teď jsem tady a musím hrát co nejlépe za Brno.
Proč Anglie? Proč ne slavné italské kluby?
Vždycky jsem byl okouzlen Anglií, tam se hraje opravdový fotbal. I když jako malý jsem fandil AC Milán. Ale italský fotbal je podle mě na sestupu. Proto jsem taky odešel. (smích)
Jste hodně vysoký. Jaké jsou vaše hlavní přednosti?
Moje největší výhoda je právě postava, díky ní vyhrávám hlavičkové souboje. Italský fotbal mě taky dobře vyučil v oblasti taktiky. A také nejsem typický střední obránce, co vždycky odkopne balon na padesát metrů. Rád si s balonem hraju. Ale na hodně věcech pořád musím pracovat.
Kdy vás fanoušci uvidí v základní sestavě? Bude to hned v pátek na Slavii?
Pokud nebude žádný problém s dokumenty, které by měly dorazit z Itálie, tak doufám, že bych mohl nastoupit. Pokud ne teď, tak příště.
Co vlastně od české ligy očekáváte? V Itálii znějí chorály fanoušků, tady jsou prázdné tribuny.
V Itálii také na fotbal nechodí miliony lidí. Vidět jsou kluby z Milána, Říma nebo Juventus, ale na některé týmy také chodí jen pět tisíc diváků. Rozdíl je ale v tom, že v Itálii je fotbal a až za ním ostatní sporty. V Česku je vedle fotbalu i hokej.
Jak tipujete, že Brno skončí?
Znám vlastně akorát Brno a ještě jsem viděl Olomouc. Hlavní je, abychom se zachránili, což znamená být od čtrnáctého místa nahoru. Pak to bude v pořádku.
Marco MiglioriniVytáhlý italský stoper se narodil 3. ledna 1992. Do Brna přišel den před devatenáctými narozeninami na zkoušku, v níž obstál, a stal se tak posilou Zbrojovky. |
Při seznamování cizinci zazpívali Stefan Mitrovič Nejen čeština a slovenština je od ledna slyšet v brněnské kabině. Může to být také italština, srbština či makedonština. A samozřejmě... univerzální angličtina. Kromě Slováků si totiž trenéři vybrali z mnoha zkoušených cizinců trojku Migliorini, Brdarovski, Mitrovič a z hostování se vrátil Pejič. Pravda, do Babylonu má situace ještě daleko, ale pro většinu hráčů i trenérů jde o ne úplně běžný stav. "Ovšem fotbal je jednoduchý. Když hráč chce, fotbalové věci se rychle naučí, a co chce, se dozví," míní asistent trenéra Petr Čuhel. Tentokrát snad nehrozí, že by zde trojka z Balkánu vytvořila vlastní komunitu jako nedávno Brazilci, kteří se s ostatními prakticky nebavili. "To je základní předpoklad. Ale u těchto to myslím nehrozí," dodává Čuhel. Možná jen jiná mentalita a jiné reakce na některé podněty by mohly trenéra dostat do nečekané situace. "Ale ne, oni legráckám rozumí, i v češtině. Když něco potřebuju rychle, mluvím na ně česky. A když je něco špatně, třeba Marco to pozná. Pak někdy dělá, že nerozumí, ale on rozumí velmi dobře," směje se Čuhel. Do kolektivu se všichni začlenili rychle. "Všichni kluci se jim snažili pomoct. Matijas Pejič už umí z dřívějšího působení dobře česky, Stefan zase slovensky z působení v Petržalce. Baví se s klukama v kabině, jsou schopní se o sebe postarat," chválí je Čuhel. Přivítání v Brně si pro nováčky přichystali i spoluhráči. "V každém kolektivu probíhá seznamovací večírek," informuje kapitán Richard Dostálek. "Museli se povinně představit ve své řeči i v češtině. Všichni to vzali velice dobře," tvrdí brněnský matador. Pak museli ještě zazpívat. "Zpívali všichni. Nebylo to nic moc, kvalita spíš stála úplně za prd, ale jinak to bylo úžasné," usmívá se Dostálek. Balkánci už česky umí obstojně, Brdarovič se musí snažit. "U něj probíhá adaptace pomaleji, je to tichý kluk. Ale myslím, že to půjde. Marco už základy zvládá. V Turecku měli za úkol učit ho česky spolubydlící Zdeněk Folprecht a Dominik Simerský," vysvětluje Čuhel. Kapitán už si mimo fotbal s cizinci moc nepopovídá. Nechává to na mladších. "Mám od nich přeci jen věkový odstup, ale mladí spolu jdou na kafe, zahrají si kulečník a řeší spolu spoustu dalších věcí," všiml si Dostálek. Zdá se tedy, že letos se příchod zahraničních hráčů povedl. Snad to bude znát i na hřišti. "Důležité je, že se chtějí učit, chtějí být v Brně a hrát tady fotbal. Věřím, že nám k záchraně pomůžou," povídá Čuhel. JARNÍ LOS BRNA |
