Nicméně odhodlání povznést tým "po svém" mu to neubralo. Hned poté, co vystřídal Leoše Kalvodu, přeřadil veterána Hapala do béčka a v Drnovicích nechal jen na lavičce sedět ofenzivního tahouna Siegla, jehož vklad do hry se mu již z dřívějška nezamlouval. "Řekl jsem mu, že když už jde na hřiště, musí hrát tak, aby z něho slezl až na konci zápasu. Mojí rady se držel," vykládal trenér. O bojovnosti mluvil jako o prvním předpokladu úspěchu.
Se stejnou vervou se pustil do boje s novináři. Hned na první tiskovce čelil jízlivému doporučení, aby za sebe příště poslal někoho jiného. Odpovídal tak stroze, až se novináři začali bouřit.
Z Drnovic se včera vracel jako vítěz. Pomohl mu čtyřiatřicetiletý záložník Mucha, který je Vaďurovi věkem nejbližší z celého mužstva. Šest minut před koncem dal gól a trenér společně s náhradníky spustil divoký tanec před olomouckou lavičkou.
Do té doby nebylo o Vaďurovi slyšet. Svoji roli zvládal až "nevaďurovsky" klidně, jen občas vyšel zpod stříšky s rukama složenýma za zády.
Jako kdyby to nebyl týž muž, který na stejném stadionu sprostě vynadal tehdejšímu drnovickému kouči Jánu Kocianovi za to, že ho nenominoval k zápasu, a který byl už jako asistent u olomouckého týmu před rokem v Českých Budějovicích za vulgární slova vykázán na tribunu.
"Pan Károlyi mi na disciplinárce vyčinil a všechno mi vysvětlil, takže já už budu všechno dělat dobře," vykládal Vaďura. "Další pokuty by rodina už neutáhla," usmíval se šibalsky.
Pro ty, kterým by trenérská divadélka scházela, má dobrou zprávu olomoucký asistent Machala: "Jirka je impulzivní člověk. I když se snaží být nad věcí, při tom stresu je možné, že za pár kol mu zase nějaké to slovo ujede."
 Jiří Vaďura měl v neděli premiéru jako hlavní trenér Olomouce |
