Hned mu hlavou problesklo: když teď o výhru přijdeme, snese se zloba na mě. Nestalo se a oddechl si. Zůstal za kladného hrdinu. "Ale to, co nedal, se jen tak nevidí," zůstal v úžasu i jeho kouč Vlastislav Mareček.
Veleba si teď říká: "Jsem dřevák. Jako útočník bych takové šance proměňovat měl."
Jen čtvrthodina na trávníku mu stačila, aby zasadil mistrovi gólový úder. "Po rohu šli Klein s Ryškou do hlavy, ale míč je přelítl. Hlavně jsem se chtěl z první trefit. A trefil," popsal Veleba.
Při šanci, kterou pak spálil, pochválil nahrávajícího Kaufmana. "Akci provedl perfektně, ale míč na poslední chvíli skočil. Bral jsem ho holení."
V neděli, den poté, si zápas pustil na videu. "Docela jsem nad sebou kroutil hlavou," líčil. "Ale omlouval jsem si to tím, že balon fakt skočil, což ukázal zpomalený záznam. Vyhráli jsme, už to nepitvám. Leda se směju. Za jiného stavu by mě to ale mrzelo."
Nejlepší střelec přípravy si zahrál až jako náhradník. "Pomohl jsem jako žolík," pravil, ale nestěžoval si. "Je věc trenérů, koho postaví. Oni mají odpovědnost za výsledky."
Z Velebova gólu se radoval i Václav Musílek, šéf Ústí, odkud do Teplic přišel: "Veleba už byl zašlapaný, ale já mu věřil a pracoval na něm."
Například na jaře jako náhradník dal dva góly na Slavii (2:2).
