A tak hází data do stroje a dvě kola před koncem mu vychází jediné: „Musíme to uhrát v Karviné, ať nehrajeme o život s Příbramí. Nikdo z nás to nechce zažít, to by byl velký tlak na nás, na naše hlavy.“
Už když v sobotu Příbram senzačně skolila Jablonec a dotáhla se ke sklářům na dva body, bylo jim ouvej. V neděli ale zápas pravdy s budějovickým Dynamem zvládli, vyhráli 2:0 a konkurentovi se vzdálili na pět bodů.
„Všichni jsme vnímali, jak Příbram hrála. Měli jsme takového tušáka, že neprohraje, a ona dokonce zvítězila. Bude to boj, fotbal nás živí, je to náš chleba, nikdo nechce do druhé ligy. Proto na nás byl vidět tlak a nervozita, hlavně v první půli.“
Hned po přestávce právě Moulis svým zásahem slabší pravačkou odplavil teplický stres, pojistku pak přidal Mareček. „V kabině jsme si říkali, že to bude o jednom gólu, dali jsme ho my, byla to euforie. Ale ještě zbývalo moře času, až Lukášův gól nás uklidnil,“ pozoroval. „Chtěli jsme hrát hlavně v defenzivě na nulu, protože ve finále i ten bod by byl důležitý. Hlavně jsme si říkali, ať nejančíme a nechceme dát honem góly.“
Trpělivost přinesla konec mučivé devítizápasové série bez výhry. „Měli jsme ji v hlavách, zaplaťpánbůh jsme to zvládli, vítězství je megadůležité. Ukázali jsme charakter. Už jsem ani nevěděl, jaký máme pokřik, masér Eda Poustka se do toho položil, dal tam zase rým a spadl nám kámen ze srdce.“
Pomohl prý i návrat kapitána Jakuba Mareše. „Je důležitý hráč, umí nás namotivovat, zbláznit, navíc je to náš nejlepší střelec.“
Moulis je druhý nejlepší, už skóroval čtyřikrát. Nehrát o záchranu, třeba by zásahů bylo i víc. „Kdo sportuje, ví, že když se nedaří, dává hlava impulz do nohou a ty nehrají, jak mají. Křeč.“ Pominout může v předposledním kole, kdy Příbram hostí Pardubice a skláři hrají v Karviné.
