"I tak jednoznačný zápas, který přesto nemá vítěze, bývá občas k vidění. Přestože nepadl ani jeden gól, podle mého soudu to byla atraktivnější podívaná než utkání Barcelony s Chelsea, v němž při remíze padly čtyři branky.
O ten fotbalovější zážitek se samozřejmě postaral především Arsenal. Jeho hráči předvedli ofenzivní manévry se spoustou technických prvků, s pohlednými rychlými kombinacemi, se spoustou nápadů a s nebývalým počtem šancí. Bohužel pro Arsenal, chybělo mu to hlavní, co dělá fotbal fotbalem, totiž góly.
Byla to nevídaná smůla mnoha fotbalistů, kteří mohli skórovat. Ať už jde o Fabregase, Hleba, Van Persieho, Henryho a pochopitelně i Rosického, jehož šance byla vůbec největší.
Tady bych se zvlášť zastavil u Henryho, který měl dvě takřka tutovky. Řešil tyhle situace sice brilantně, s obvyklou lehkostí, ale přece jen na mě v těch okamžicích dělal dojem, že je trochu laxní. Jako by byl stoprocentně přesvědčený, že to gólem skončit musí. Právě tohle se dalo vypozorovat hlavně u jeho druhé jasné šance.
Jinak před tvořivým herním projevem Arsenalu klobouk dolů. Ale pokud jde o tu koncovku, připadá mi, že mužstvu chybí ta osvědčená střelecká baterie, která v tomto mužstvu řádila v nedávné minulosti. Za všechny bych jmenoval Bergkampa, Wiltorda, Ljungberga a Kanua.
Když mám něco říci zvlášť k Rosickému, pak musím mluvit o velmi příjemném překvapení.
Že se do základní sestavy Arsenalu propracuje, to jsem víceméně čekal. Ale udivuje mě, jak si v mužstvu počíná. Kdybych ho sledoval a přitom nevěděl, že přišel teprve před pár měsíci, řekl bych, že hraje za Arsenal minimálně dva roky.
Má totiž zřetelnou roli volného hráče, což se leckterému nováčkovi v mužstvu hned tak nepoštěstí. A Rosický si navíc v téhle roli počíná sebevědomě a naprosto suverénně. Nejenže si pro míče chodí, ale ostatní ho přihrávkami hledají, rozděluje míče precizně a jak narážečkou, tak dlouhým přesnou dlouhou přihrávkou z první dokáže spoluhráče dostat do šance.
Taky se mi líbí, že soupeř většinou netuší, co Rosický v tom kterém okamžiku udělá. A když to pak udělá, tak většinou geniálně. Technická kombinační hra Arsenalu mu prostě sedí, je vidět, že přišel do pro něj správného mužstva.
Kdybych mu měl něco vytknout, nebo vlastně spíš poradit, nabádal bych ho k větší agresivitě a tvrdosti v soubojích. A taky, aby byl hladový po gólech, protože na to má. Podle mého soudu by se měl tlačit ještě víc dopředu, aby svou herní virtuozitu zvýrazňoval i brankami.
A co říci k té jeho stoprocentní, ale zahozené šanci?
I tohle k fotbalu patří. On byl totiž při tom Henryho úniku po křídle o něco rychlejší, než by byl kdokoli jiný. Takže ten míč mu přišel na patu a on prostě v pohybu dopředu nestačil zareagovat. Rosického největší smůla ale nebyla v té neproměněné příležitosti. Spočívala v tom, že šlo o tak důležitý a hlavně celou fotbalovou Evropou sledovaný zápas."
