Zápasy proti bývalým týmům jsou vždy zvláštní. Platí to i u vás?
Určitě. Za každou cenu budu chtít proti Jablonci vyhrát. Ukázat se. Něco jsem tam odehrál a chci proti němu uspět. Po půlročním hostování na jihu jste se do Jablonce loni v lednu vrátil.
Jak na ten rok vzpomínáte?
Celej rok se nám moc nedařilo, ale na kluky a na tu partu vzpomínám jenom v dobrým. Během roku jste v severočeském klubu vyměnil tři trenéry.
Na kterého vzpomínáte nejvíc?
Nejvíc jsem toho odehrál na jaře za Petra Rady. Za Luboše Kozla jsem nejdřív nehrál, ale potom jsem se do sestavy dostal. Dá se říct, že s žádným jsem neměl problém.
V Jablonci jste do této sezony vstupovali s velkými ambicemi, ale ty se zatím nevede naplnit. Čím to?
Nám se nepovedlo předkolo Poháru UEFA a přestalo se dařit. Na Austrii jsme uhráli dobrý výsledek, ale zápas doma jsme prohospodařili a od toho se celej podzim odvíjel.
Luboše Kozla vystřídal v průběhu podzimu ve funkci František Komňacký. Změnilo se něco?
U trenéra Komňackého nikdy nikdo neví, na čem je. Všechny hráče udržuje v napětí, jestli budou hrát, nebo ne. Snaží se i dost točit se sestavou. Já jsem třeba jedno kolo
hrál a potom dvě ne. Výsledky byly ve zbytku podzimu možná lepší, ale myslím si, že na naší hře se to nijak zvlášť neprojevilo.
Opravdu ani trochu?
Přišlo mi, že hrajeme pořád stejně. Jen jsme se snažili víc hrát dozadu. Za trenéra Kozla jsme zkoušeli útočný fotbal. Za těch pár kol se toho asi ani moc změnit nedalo.
Kdybyste měl trenéru Strakovi poradit taktiku na své bývalé spoluhráče, co by to bylo?
Hlavně nesmíme balony nakopávat, protože Jablonec má vzadu výborné hlavičkáře. Když budeme
hrát po zemi dopředu, tudy cesta k brance a úspěchu určitě povede.
Z Jablonce jste pryč krátce. Vsadil jste se s bývalými spoluhráči?
Ne, to opravdu ne. V úterý jsme měli volno, takže jsem se s klukama potkal, ale jen jsme se trochu hecovali. Sázky v tom žádné nejsou.
Šperňák
