"Hlavně žádný stres. Počkám si, až se nákupní centra vylidní, pak si stoupnu k bankomatu, vyberu pár korun a jde se na věc. Stačí mít promyšlené, které dárky chci. To není jako za komunistů, kdy nebyly ani manžestráky. Dneska je všechno a všude," vypráví brněnský útočník, kterému se v posledních týdnech nekonečně ulevilo.
Ještě v říjnu si myslel, že už si fotbalovou ligu nikdy nezahraje. Skuhral s bolavými zády, kvůli zlámaným bederním kůstkám nemohl téměř nic. "V prvních týdnech jsem měl hlavu v pejru. Lítalo mi hlavou: Švanci, jsi v loji, asi budeš muset skončit," líčí pětatřicetiletý fotbalový klaun.
Co vás zviklalo?
Doktoři, kteří mě utvrzovali v tom, že se dám do kupy: Neměj strach, Švanci, na jaře hraješ! Já jim zprvu nevěřil, ale teď jim děkuju. Všechno mě strašně bolelo. Kašel, smích, nemohl jsem se otočit, sednout si do auta. Dokonce jsem si sehnal telefon na pošťačku, protože jsem nemohl dojít na poštu pro doporučený dopis. Byl jsem prostě v obrovských rozpacích.
Už nejste?
Už ne, dávám se do kupy. Bohužel tohle zranění se ve fotbale moc neobjevuje, takže jsem si neměl s kým popovídat. Neměl mi kdo poradit nebo mě uchlácholit. Mít bolavou achilovku nebo utrhlý meniskus, tak bych věděl, že to bude v pohodě, ale co se zády? Podle rentgenu jsem měl prasklé dvě bederní výztužky nad zadkem. Nikomu bych tu bolest nepřál. Dva měsíce jsem nemohl dělat vůbec nic.
Teď můžete?
Naštěstí. Zrovna v úterý jsem rozhodl utkání Mladí - Staří, které se tradičně hraje před Vánoci. Měli jsme se Zbrojovkou týden volno po sezoně a pak desetidenní kondiční blok, který se končívá vyhecovaným zápasem.
Nebál jste se jít do soubojů?
Bál, kluci mě naštěstí šetřili. Byli opatrní, aby mě nesvalili. Přesto jsem dal tři ze čtyř gólů. Včetně toho vítězného. Fazona se vrací.
To mluvíte vážně?
Ne, ještě to potrvá, než budu úplně fit. Záda pořád pobolívají, necítím se komfortně. Ale žiju, to mi stačí. Teď už věřím, že to bude dobré.
Do lednové přípravy tedy vstoupíte od začátku?
Nestihnu sice první zápasy na zimním turnaji Tipsport Cup, ale přípravu mám vlastně už teď. Musím dohánět resty.
Abyste zhubnul?
No jéje. Já mám k tloustnutí velké sklony. Ještě před pár týdny jsem vypadal jako Diego Maradona po skončení kariéry. Jeden kamarád mi připomněl, že se mě od angažmá ve Slavii přezdívá Mercedes. Tak mi říkal: Švanci, ty vypadáš jako Mercedes v kombíku.
Teď už máte potřebnou váhu?
Ještě by to chtělo tři kila dolů, abych se dostal na jednaosmdesát. Jde to ztěžka. Sice nejsem moc na sladké, ale jakmile jdu kolem stánku s gyrosem, musím si dát. Navíc je teď spousta sedánků a exhibic, takže je málokdy dokážu odpustit. Pak se při hubnutí nadřu dvakrát tolik. Sám v nadsázce říkám, že v pondělí skončím s fotbalem a ve čtvrtek nastupuju do pořadu „Jste to, co jíte“, kde se lidé snaží shodit nadbytečnou váhu.
To byste se mohli potkat s plzeňským kapitánem Pavlem Horváthem.
Tlouštíci v akci, že? Já spíš myslím, že se s Horvim potkáme při prvním jarním kole u nás v Brně. Strašně se těším na souboj těžkých vah. Titáni jdou do boje!
Z toho vyplývá, že se ani o svátcích nebudete moc krotit.
Ve slově dovolená se přece skrývá sloveso dovol si! Takže pojedu naplno, ale v rámci mantinelů.
Co čeká muže ze staré gardy?Tomáš Řepka (38 let). Konec? V Budějovicích dostal padáka, teď marně hledá angažmá. V lize rebela nikdo nechce. "Je mi to jedno. Klidně budu hrát fotbal pro žízeň," nechal se slyšet Řepka. Poznámka: Pro vstup do této společnosti je zapotřebí mít nejméně 35 let. |
