"Máme doma Bradford, ten je o dvě místa před námi, a když vyhrajeme, budeme na něj ztrácet už jen čtyři body. A předposlední Watford, který je před námi o čtyři body teď, hraje doma s Liverpoolem. Takže je jasné, že budu držet palce hlavně Patrikovi Bergrovi s Vláďou Šmicrem."
Co byste řekl k současným neúspěchům vašeho mužstva?
Špatně jsme v létě odstartovali, k tomu se přidala finanční krize klubu, prodávají se hráči, kádr se pořád mění. Přestali i chodit lidi, máme stadion pro čtyřicet tisíc a poslední dobou jich chodí kolem pětadvaceti tisíc.
Začátkem roku proběhla tiskem zpráva, že Sheffield koupil švédského brankáře.
Byl na pár trénincích a už je zase pryč. Zkouší tady někoho každou chvíli, nejen brankáře. On totiž ten můj náhradník je problémový typ, tak myslím, že ke mně hledají pořádnou dvojku.
Není poněkud stresující chytat za poslední tým ligy?
Nic příjemného to není, ale jsem vděčný za každý zápas, ve kterém nastoupím. Ligu jsem začal jako jednička, ale přišlo horší období, trenér začal s brankáři točit, potom jsem na pár utkání vypadl úplně. Musím ale přiznat, že mi to opravdu moc nešlo.
Teď už jste na tom líp?
Vypadá to tak. Chytal jsem posledních šest zápasů, prohráli jsme jen na Aston Ville a s Chelsea.
Blíží se první letošní sraz národního mužstva. Láká vás start na únorovém turnaji v Hongkongu, nebo byste raději chytal anglickou ligu?
Nerad bych vypadl z klubové sestavy, protože by se mi národní mužstvo vzdálilo podobně, jako když jsem před dvěma lety nechytal v Newcastlu. Proto bych teď ten Hongkong raději oželel. Moje cesta na mistrovství vede přes Sheffield.
O červnovém mistrovství Evropy ale určitě smýšlíte jinak.
V březnu mi bude dvaatřicet, a i když pár let ještě na nejvyšší úrovni chytat chci, zase tak moc času mi nezbývá. Mistrovství by pro mě proto nejspíš bylo vyvrcholením kariéry.
Jaká je vaše brankářská filozofie?
Gólmana beru jako nejkrásnější post v mužstvu. Je poslední instancí a právě tohle postavení mě pořád strašně láká a žene dopředu. Pak také tvrdím, že sebelepší brankář zůstane vždycky jen dobrým, pokud nemá štěstí. Když ale takový gólman štěstí má, často se stane vynikajícím.
Co vlastně u brankáře považujete za štěstí?
Z mnoha věcí mě napadají momenty při vyražených či odražených míčích. Když jsme v listopadu remizovali v Nizozemsku, měl jsem tam pár vyražených míčů, ale všechny šly ke spoluhráčům. V Sheffieldu když střelu vyrazím, míč tutově skončí u soupeře a je z toho stejně gól. Celkově si ale na nedostatek štěstí naříkat nemůžu.
