Pak už Sparta zase vypadala rozpačitě, nervózně a nedůvěryhodně. Odvezla si remízu 1:1, přičemž může být ráda, protože ji pět minut před koncem zachránila tyč.
„Jestliže Příbram dvakrát v sezoně remizuje se Spartou, tak si říkám, že je v českém fotbale něco špatně. To přece nejde, ne?“ upřímně se divil příbramský trenér Josef Csaplár.
V českém fotbale je pořád dost věcí špatných, počínaje bezskrupulózním diktátem svazového místopředsedy Berbra, ovšem bída Sparty je na očích nejvíc ze všeho.
Nejslavnější fotbalová značka neskrývá, jak je ráda, že rok 2018 končí. Otázka je, jestli rok 2019 může být lepší. Měl by být, ale bude?
Jen během letoška Sparta třikrát změnila svůj směr a vždycky narazila do zdi jako slepý kůň.
Fotogalerie |
Risk s italským trenérem Stramaccionim se ukázal jako totální úlet, ze kterého se klub dosud nevzpamatoval.
Jako trenérský nástupce přišel Pavel Hapal, ale nebyla s ním trpělivost, protože v pohárovém předkole prohrál se slabou Suboticí.
V následné éře Zdeňka Ščasného nasbírali sparťané ještě méně bodů než za Stramaccioniho.
Přesně tak vypadá bludný kruh, ve kterém se Sparta dlouhodobě motá. Dvě podzimní remízy s chudou Příbramí, která měla být hlavním odpadlíkem, budiž obžalobou sparťanské práce. Tím spíš, že nejrychlejším a nejplatnějším mužem na trávníku byl v sobotu 36letý příbramský veterán Rezek.
„Závěr roku nás zastihl ve velké krizi. Na jaře musíme být výrazně lepší,“ pravil trenér Ščasný, jenž je v klubu zároveň sportovním ředitelem. A možná to tak i zůstane. Kolikrát už jste podobná slova slyšeli?
Zněla před rokem, před dvěma, před třemi. A tady jsou letošní čísla.
Jaro 2018: 14 zápasů, 6 výher, 7 remíz, jediná porážka.
Podzim 2018: 19 zápasů, 9 výher, 5 remíz, 5 porážek, celkem 25 ztracených bodů a podřadné páté místo. Za vedoucí Slavií, která má k dobru ještě pondělní dohrávku, zaostávají sparťani o nedostižných 14 bodů.
Taky proto se skalní fanoušci vypravili k poslednímu utkání do Příbrami v černých pláštěnkách a vypadali spíš jako pohřební průvod. Nejen barvou chtěli upozornit, jak jim vadí, že se milovaný klub souží. Co chvíli křičeli, ať trenér Ščasný táhne, a děsivým ohňostrojem přerušili zápas na pět minut. „Nedivím se jejich frustraci,“ reagoval kouč.
Fanoušci Sparty zaházeli na začátku utkání proti Příbrami hřiště světlicemi.
Sparta od loňského léta nakoupila hromadu zahraničních hráčů, královsky je platí, jenže v drtivé většině od nich dostává jen zklamání.
A když pak rumunský vůdce Stanciu a extravagantní Kanga, čili dva nepostradatelní, vypadnou kvůli trestu, mužstvo najednou zjistí, že ve středu zálohy může stejně dobře, ne-li lépe, zahrát mladík Sáček.
Takových paradoxů a přehmatů najdete řadu. Kapitánskou pásku dostal útočník Šural, jenž poslední týdny vůbec nehrál, neboť žádal vyšší plat. Jeho konec se blíží. Od října je mimo taky Turek Kaya, stoper za 52 milionů.
Gólman Nita, jedna z mála jistot, zničehonic zmizel z branky a jeho nástupce Heča vychytal na tři pokusy jediný bod. V sobotu zavinil remízu, protože propustil Rezkovu ránu ze 30 metrů.
Takže co dál? „To si teprve vyhodnotíme,“ odpověděl Ščasný.
Přesně z takové reakce je ovšem sparťanský národ nešťastný. Možná už v pondělí se dozví, jak by měla vypadat budoucnost. A kdo ji povede. Budeme překvapeni? A mile?
