Transparent se zmíněným požadavkem vytáhl kotel slováckých příznivců v prvním poločase závěrečného duelu proti Jihlavě. V tu chvíli se jejich mužstvo ještě krčilo na samém chvostu prvoligové tabulky.
Zásluhou druhé podzimní výhry nakonec Slovácko přezimuje jedno místo a dva body od sestupových příček. Bezprostřední hrozba pádu o soutěž níž sice přetrvává, převratné změny v hráčském složení však ani v takové situaci nečekejte.
„Filozofie klubu je naprosto jasná. Chceme, aby naše mládí šlo postupně nahoru. Je to sice mnohdy trnitá cesta, obzvlášť letošní podzim s námi cvičil, ale jsem člověk velmi trpělivý, nenechal jsem se zviklat k nějakému unáhlenému řešení. Tým má na to, aby se na jaro vytáhl výš,“ prohlásil na středečním slavnostním rozloučení klubu s kalendářním rokem majitel Zdeněk Zemek.
Slovácko vlastní jedenáctým rokem a spočetl, že za tu dobu do něj dal přes 400 milionů korun. Možná hlavně kvůli tomu, že ostatní sponzoři přispívají jen řádově nižší částky, se Zemek pompéznímu posilování vždycky vyhýbal. Především v poslední době tvrdě tlačí na to, aby si Slovácko hráče pro ligu pouze vychovávalo.
„Mohl bych si ty peníze užívat mnohými jinými způsoby, ale mám rád fotbal, region a hlavně mě těší, když vidím mladé kluky se zápalem pro fotbal. A to v době, kdy každý spíš sedí u počítače a málokdo se věnuje aktivnímu sportování,“ vyznal se Zemek.
Věkový průměr nyní Slovácku kazí jen tři třicátníci: stoper Tomáš Rada, jenž byl navíc celý podzim zraněný, rovněž defenzivně laděný záložník Veliče Šumulikoski a náhradní brankář Michal Daněk, naopak více než polovina členů kádru má do 24 let. Za práci s mládeží a masivní nasazování talentů do ligy Slovácko sbírá pochvaly fotbalových odborníků.
Michal Kordula, trenér Slovácka
Zemkova snaha jít ve využívání vlastní líhně zcela „na dřeň“ se však přece jen někde musí projevit i negativně. Už v létě zněly hlasy o přílišném riziku jít do sezony s trojicí útočníků, z nichž nejstarší má teprve 21 let. Ačkoli Tomáši Zajícovi stačilo půl roku k zopakování pěti vstřelených branek ze svého loňského premiérového prvoligového ročníku, nikdo další ze spoluhráčů se k němu výrazněji nepřidal.
Celé Slovácko v podzimních 16 duelech skórovalo jen třináctkrát, jiný tým na tom tak zle není. A právě slabá produktivita tým v některých zápasech – v čele s derby ve Zlíně – i přes dominanci ve hře srážela.
„Produktivita mužstva se dá vyspravit buď tím, že zlepšíte současné hráče, nebo přivedete takové, kde je zaručená kvalita,“ uvažuje trenér Michal Kordula, který se ale obecně kloní spíš k první variantě.
To třeba kapitán Šumulikoski to vidí trošku jinak: „Potřebujeme útočníka, možná i dva. Ať se od nich Tomáš Zajíc něco naučí, pak dá za dva roky dvacet gólů a někdo jej za velké peníze koupí.“
Zmíněnou roli ve Slovácku do loňského konce kariéry zastával Libor Došek, nyní klub pošilhává třeba po mladoboleslavském Lukáši Magerovi. Podobně jako před lety s Doškem by to i s tímto brzy pětatřicetiletým urostlým útočníkem, který při 244 startech v lize nastřílel 58 gólů, byl především vzhledem k věku krok do nejistoty.
Ještě větším hazardem by však bylo, o nic se před dramatickým jarem nepokusit.
