Senzaci ligy hlídá přísný kouč Uhrin

Mladá Boleslav - Mezi omšelými paneláky v Mladé Boleslavi profukuje, všude je pusto, jen dva lidé sledují, jak se největší senzace fotbalové ligy chystá k dopolednímu tréninku. Po betonových ochozech krouží maminka s kočárkem a v koutě sedí mládenec v krátkém tričku. "Odpadla nám škola, je pod vodou," říká Mirek Hubač.

Ráno jel do Horek nad Jizerou, ale v Brodcích ho čekala spoušť. Voda z vylité řeky sahala po kolena.

Boleslavský dorostenec se obrátil a jel se dívat na trénink. "Kéž by se tu na podzim hrál pohár," zasní se.

Evropský pohár a Mladá Boleslav? Ještě předloni bláhový sen, dnes realita. Tým šlape, hraje pohledný fotbal, po Slavii vstřelil nejvíc gólů v lize.

Zrovna Slavii před týdnem vypráskal a naposledy vyhrál v Plzni. Na druhé místo, z něhož se proklouzne do kvalifikace o Ligu mistrů, ztrácí tři body. "Poháry? Nechci, aby to vyznělo jako alibi, ale i kdybychom skončili šestí, bude to úspěch," říká generální ředitel Jaromír Šeterle. "Když jsme do klubu přišli, byl tu jediný stálý pracovník, paní Malíková, jedna tribuna, kanceláře v pronájmu, platili jsme si vlastní auta i telefony.“

Dnes se prochází tribunou a pyšně ukazuje kanceláře, které voní novotou. Roční rozpočet šplhá přes 55 milionů korun. "Ale ještě nejsme tam, kde bychom chtěli být.“

Podle pětiletky, kterou si úspěšný šéf klubu Josef Dufek naplánoval, by tým měl zazářit až za rok. 2003 = pozvednout prestiž ve druhé lize. 2004 = postoupit do ligy. 2005 = udržet se. 2006 = překvapit. 2007 = zaútočit. Všechno jde rychleji. "Neblázníme. Když to vyjde, budeme šťastní. Když ne, žádná tragédie," tvrdí kapitán Marek Kulič.

Den po zápase má základní sestava lehký trénink, trochu se zpotí a zregeneruje. Jenom záložník Matějovský dorazí později, protože mu v nemocnici rovnali zlomený nos. "Říkali jsme ti, abys neboxoval s Tysonem," křičí na něj kamarádi.

Náhradníci po 90 ostrých minutách lapají po dechu, jak je mladý kouč Dušan Uhrin cepuje. "Vykopnu balon, udělám kotoul, zpracuju, vyrazím. Rychlejc. To vyražení, pánové, jedeme na plnej céres.“

Syn trenéra, jenž dovedl Česko ke stříbru na Euru 1996, je v kurzu. Zatímco loni se s nováčkem ligy taktak zachránil, letos s nepříliš známými hráči útočí na vrchol. "Mužstvo změnilo tvář, víc si věří. Občas musím klukům připomenout, o co jde. Ponocování a alkohol škodí. Loni jsem pár pokut rozdal, letos jim říkám: Vydržte ještě měsíc a pak si dělejte, co chcete.“

I hráči říkají, že Uhrin je pedant. On to neskrývá: "Kdybych je někde potkal v noci, jak se toulají z baru, to bych nepřežil. A oni taky ne.“

Výstraha funguje a mužstvo taky. Zhruba za měsíc se rozhodne, jestli v Boleslavi prožijí pohárový sen. Bude to období pravdy: tým hraje jen třikrát doma, zbylých pět zápasů je venku.

Kulič říká, že není paličák, ale kouří dál

M l a d á  B o l e s l a v (jap) - Fotbalový bohém Marek Kulič vede Mladou Boleslav za historickou výzvou. Loňský nováček se bije o druhé místo. "Vyhráváme, je euforie, jen si to nesmíme pokazit," říká Kulič, nejlepší střelec a kapitán týmu.

Pouhé tři body vám chybějí na stříbrnou příčku, na předkolo Ligy mistrů.
O Lize mistrů se neodvažuju mluvit. Je to jiný svět. Ale nejsme alibisti, o poháry se porveme.

Pro vás to musí být zvlášť lichotivá sezona, ne? Z bohéma se stal vůdce týmu, který je senzací ligy.
Změnil jsem se, zkrotnul. Už nejsem takový paličák.

Dřív jste se na fotbal několikrát úplně vykašlal. Proč?
Tenkrát v Hradci mi fotbal zošklivili trenéři. Řvali na mě, chtěli, abych se změnil v bojovníka. Tak jsem se na to vyprdnul. Tři roky jsem normálně pracoval.

Nadáváte si za to dneska?
Ne, byla to škola života, montoval jsem sádrokartonové stropy. Když jsem mrznul na stavbě v minus patnácti a hned ze šichty spěchal na trolejbus, abych stihnul
trénink, začal jsem si fotbalu víc vážit.

Měl jste výjimečný talent, ale říkalo se o vás, že jste flamendr.
Dostal jsem nálepku, že piju a flámuju. Ale dát si pivo, to je přece normální. Jak mám rodinu, jsem v klidu.

Ale kouříte pořád, že?
Deset denně. Jen za trenéra Kotrby v Příbrami jsem zkusil přestat. Za tři týdny jsem přibral šest kilo, jedl jsem jak nezavřený, čokoládu, bonbony, salámy. Nešlo to vydržet.

Třeba byste hrál bez cigaret líp.
Nevím, nikdy jsem nepřestal. Ale přemýšlím o tom.

Na hřišti bohémem zůstáváte. Kličky, "jesličky", to je vaše.
Miluju, když můžu obránce vymáchat a pak poslat balon před prázdnou branku. Trenéři mi vyčítají, že málo bojuju, ale já potřebuju míč. Když ho mám, můžu s ním běhat dva dny v kuse. Když jsem hrál v Malšovicích B-třídu, chlapi u klandru se dohadovali: Hele, ten hraje jako Joska Kulič z Třebechovic. Nevěděli, že jsem jeho syn. Mazlení s míčem jsem po tátovi zdědil.

Přiznejte se: nechybějí vám góly?
Mně ne. Ale trenéři mi pořád opakují: Střílej, nebo nikdy nebudeš slavnej. Ale mně to nevadí.

Slavný budete, pokud se s Mladou Boleslaví dostanete do pohárů.
Kéž by. Pohár UEFA už jsem hrál s Příbramí, ale Boleslav považuju za nejlepší štaci. Je mi 30, rád bych tady ještě pět let hrál a pak se vrátil do Hradce.