Na závěr kariéry, když se v létě 2011 vracel z tříletého působení v rakouském prvoligovém Kapfenbergu, posílil východočeské mužstvo. Tohoto angažmá podle vlastních slov vůbec nelituje, přestože na jaře ho čeká boj o záchranu. Po podzimní části ligy je východočeské mužstvo na třináctém místě a na stejné příčce skončilo i v minulém soutěžním ročníku.
"Nebudu hrát o záchranu poprvé, zažil jsem to nejen loni na jaře s Hradcem, ale stejné starosti jsem měl všechny tři roky, co jsem byl v Kapfenbergu. A jednou jsem hrál o udržení v první lize i v Mönchengladbachu. Vždycky jsme se udrželi, nikdy jsem do druhé ligy nespadl. Tak věřím, že tahle historie se bude opakovat i teď," poznamenává Fukal optimisticky.
Při své profesionální kariéře absolvujete už sedmnáctou zimní přípravu. Jak ji v tomhle věku snášíte?
Docela to jde. Já s kondicí problémy nikdy neměl. Ta dřina k fotbalu prostě patří, hlavně u nás, protože třeba na rozdíl od Německa máme v zimě dlouhou pauzu. Přípravu naštěstí zpestřuje Tipsport liga, což jsou zápasy s kvalitními soupeři. Ale pochopitelně se už všichni těšíme na herní přípravu do Turecka, prostě do tepla a na dobrou přírodní trávu.
Milan FukalNarozen: 16. května 1975 |
V květnu vám bude osmatřicet, čtyři roky jste hrál bundesligu v Hamburku, dva roky v Mönchengladbachu, tři roky nejvyšší rakouskou soutěž v Kapfenbergu. Hrajete dnes fotbal hlavně pro peníze?
Peníze jsou samozřejmě zajímavé vždycky, ale pro mě, pokud jde o zaměstnání fotbalového profesionála, už na prvním místě nejsou. Mou hlavní motivací je, že mě fotbal pořád baví, že můžu hrát první ligu, a že se pořád ještě můžu těšit na kluky ať už při trénincích nebo při zápasech.
Jak dlouho ještě chcete hrát na špičkové úrovni?
Dlouhodobé plány jsem si nikdy nedělal, ale jestli se Hradec v první lize udrží, určitě budu mít zájem v tomhle mužstvu pokračovat. Zatím mám smlouvu do června.
V lize si to o titul nejspíš rozdají po podzimu vedoucí Plzeň, druhý Jablonec a třetí Sparta. Za Jablonec jste hrál pět let, za Spartu necelý rok. Jaké pořadí tipujete po třicátém kole?
Jako sparťan bych titul moc přál Spartě. Takže můj tip je první Sparta, druhá Plzeň a třetí Jablonec.
Přestože ve Spartě jste se dlouho neohřál, proslavily vás dva góly právě v jejím dresu. Na jaře 2000 jste je dal v tehdejší osmifinálové skupině Ligy mistrů berlínské Hertě a v Portu. Doma s německým soupeřem jste rozhodl o vítězství 1:0 v poslední minutě, v Portu jste vyrovnal na 2:2 dokonce v nastavení. Jak na tyto trefy vzpomínáte?
No jo, ono to vlastně bude už třináct let. Oba góly pro nás tenkrát znamenaly naději na postup do čtvrtfinále Ligy mistrů, hlavně ten v Portu. V posledním zápase osmifinálové skupiny jsme pak potřebovali doma porazit Barcelonu a Porto muselo prohrát na Hertě. My jsme pak s Barcelonou prohráli, ale i kdybychom zvítězili, postoupil by s Barcelonou tým Porta, který na Hertě vyhrál. A o těchhle mých gólech se dodnes mluví hlavně proto, že jsou spojené se Spartou a s Ligou mistrů.
V jiném dresu jste si Ligu mistrů už nezahrál.
Bohužel. Když jsem v létě 2000 přišel do Hamburku, měl jsem starty za Spartu v kvalifikaci o Ligu mistrů, takže jsem za Hamburk podle tehdejších pravidel tuhle soutěž hrát nemohl. A při krásných zápasech Hamburku jsem seděl jen na tribuně. S Juventusem hrál 4:4, pak se hrálo s Panathinaikosem a v Poháru UEFA proti AS Řím. O všechny tyhle i o další zápasy jsem přišel.
Jak vzpomínáte na reprezentaci?
Za národní mužstvo jsem nastoupil jen devatenáctkrát a tohle považuju za nevyužitou šanci. Hrál jsem šest let bundesligu a o to víc mě mrzelo, že jsem se nedostal do nominace na to slavné Euro v roce 2004 v Portugalsku a ani na mistrovství světa 2006, které se hrálo právě v Německu.
Čeho ještě chcete jako hráč dosáhnout?
To nejlepší v kariéře už mám za sebou. S Hradcem jsme však pořád ve hře o domácí pohár, takže ten vyhrát, toho bych si moc považoval. Ale samozřejmě, že hlavním cílem je záchrana v lize.
