Rodná řeč se zakazuje spíš výjimečně

P r a h a - Díky umění českých sportovců se čeština rozšiřuje do míst, kde předtím nikdy nezazněla. Stěny v kabinách slavných hokejových a fotbalových klubů v Pittsburghu nebo Liverpoolu od nepaměti odrážely výhradně hecování a nadávky v angličtině. Ted poslouchají neznámé šveholení výjimečných cizinců, kteří výkonností mnohdy převyšují domácí hráče. Pro pohodlí zahraničních hvězd se mění zaběhlé zvyky. Trenéři a manažeři v NHL před lety Evropany rozsazovali, aby se v šatně nekomunikovalo jinak než anglicky. "Nestrpíme žádnou anarchii," říkali si.

V roce 1990 ovšem přivedli do Pittsburghu nadaného osmnáctiletého chlapce s růžovými tvářemi, Jaromíra Jágra. Viděli, že se trápí, a uvažovali, jak mu přivykání novému prostředí ulehčit. Zařídili tedy příchod zkušeného krajana Jiřího Hrdiny.
Jágr jako by rozkvetl a brzy z něj měli hvězdu.

Dřív se mnozí mládenci báli vyrazit do světa, protože se obávali, zda se dorozumějí. Dnes ve spoustě týmů třeba i na jiném kontinentu najdou známé nebo dokonce kamarády z vlasti. Jazyky se v mužstvech mísí jako v legendárním Babylóně.
"Trenér Houllier vyhlásil za hlavní řeč angličtinu, ale my se Šmícou se stejně bavíme česky," neskrývá záložník Patrik Berger z anglického Liverpoolu, kde od léta hrává s nejlepším přítelem Vladimírem Šmicrem. Na soupisce s nimi zůstává patnáct fotbalistů pocházejících z jiné země než z Anglie.

Podobný kolektiv "spojených národů" sestavili například v belgickém fotbalovém Lokerenu nebo v hokejovém klubu Florida Panthers, kde působí rovněž zahraniční trenér, Čech Slavomír Lener.
Právě na Floridě se v létě spustil pěkný poprask. Novináři zjistili, že vedení Panthers upravilo způsob slovního vyjadřování v některých situacích. "Média to trochu nafoukla, někdo asi neměl o čem psát," vysvětluje Lener.

"My jsme si to dali spíš jako vnitřní pravidlo, bez nějakých sankcí. Pracovní řeč je angličtina. Občas je potřeba, aby rozuměli všichni. Jakmile nastane trochu méně oficiální moment, mluví každý přirozeně." Sám Lener musí posoudit, kdy na obránce Jaroslava Špačka a Filipa Kubu nebo útočníka Radka Dvořáka křikne česky a kdy anglicky. Pokud chce sdělit připomínku jen k jejich výkonu, přijde k nim na střídačce blíž a použije češtinu.

Stejně postupuje, když zkouší uklidnit nováčka Filipa Kubu. "Atmosféra je tady pořád uvolněná, kluci si z nařízení dělají legraci," tvrdí Lener. Při pingpongových utkáních v kabině každý láteří po svém. Přihlížející pak hráče popichují: "Hele, mluv anglicky, nebo dostaneš pokutu!" V belgickém Lokerenu v minulé sezoně působili čtyři čeští fotbalisté - Roman Vonášek, Jan Koller, Václav Budka, Martin Pěnička - a slovenský útočník Kozák. Při zápasech i při tréninku se však téměř výhradně hovoří vlámsky. Čas od času dojde na francouzštinu, kterou zvládá jedenáct přítomných Afričanů.

Když přijde mezi hráče prezident klubu, zopakuje proslov vlámsky, francouzsky a anglicky. Pak se otočí k české družině a málem provinile podotkne: "Pardon, ale česky ještě neumím."