"Už dávno měl za Spartu pravidelně hrát," říká reprezentační kouč Jozef Chovanec. Přestože se může Jun pochlubit stříbrnou medailí z mistrovství Evropy hráčů do sedmnácti let, největší současná naděje českého fotbalu na větší šanci ve Spartě dlouho čekala. Klub si jeho talent pojistil - v lednu s ním podepsal pětiletou smlouvu.
Poslední tři ligová utkání odehrál v základní sestavě. "Příležitost jsem asi dostal hlavně kvůli tomu, že byl už titul na spadnutí. Věřím, že si ve Spartě teď zahraju víc, ale bude to hodně těžké, je tu velká konkurence," říká skromně Jun. Zůstal pořád stejný, peníze ho zatím nezměnily. Z bonusu za podpis smlouvy koupil rodičům ojetý automobil. Ještě donedávna s nimi bydlel v obyčejném paneláku. Jen ze svého pokoje si udělal síň slávy.
Jak máte pokoj velký. Všichni vám předvídají bájnou kariéru, aby se vám tam všechny trofeje vešly...
Ještě nějaké místo mi tam zbylo. Navíc - v poslední době žiji s přítelkyní, obývám vlastně dva byty.
Čeho si zatím ve sbírce ceníte nejvíc?
Vedle stříbra z mistrovství Evropy si cením trofeje pro nejlepšího střelce z mezinárodního turnaje v Bari. Jsou to malé repliky všech zlatých medailí, které rozdává asociace UEFA. Nad postelí mi doma visí dres Arsenalu, který jsem vyměnil při svém debutu v Lize mistrů.
Jak jste se dostal k fotbalu?
Asi ve třetí třídě mě kamarád Radek Hochmaister přemluvil, abych s ním šel na Spartu, která zrovna pořádala nábor. Zkusil jsem to a vzali nás oba.
To je docela paradoxní. Před vámi se teď rýsuje úspěšná kariéra. Kde skončil on?
Hraje za sparťanský dorost. Kamarádi jsme pořád. Nic mi nezávidí, i on se může brzy probojovat do základního kádru Sparty.
Býváte často srovnáván s Tomášem Rosickým. Těší vás to?
Samozřejmě. Vedle anglického kanonýra Shearera je pro mě největším vzorem. Abych se mu vyrovnal, budu muset na sobě ještě hodně pracovat a mít navíc i štěstí.
Zahrál jste si s ním někdy zápas?
Na soustředění v Dubaji mi loni nahrál na moji první branku mezi dospělými.
Jak jste s ním vycházel?
Pomáhal mi. Radil mi, jak mám trénovat a co bych měl ještě zlepšit.
Kde máte největší slabinu?
Asi při zpracování míče. Zatím mě sráží sebevědomí. Když hraju proti svým vrstevníkům v reprezentaci, dovolím si nesrovnatelně víc než v lize, kde se trochu bojím.
Většina fotbalových odborníků se shoduje, že jste měl dávno dostat v dresu Sparty větší prostor. Necítíte to jako nespravedlnost, že jste promrhal spoustu času v roli náhradníka?
Jako nespravedlnost ne, ale mrzí mě to. Naštěstí se to už změnilo. Zdá se mi, že mě už trenér Hašek nebere jako toho mladého vyjukaného hráče.
Mohl jste si víc zahrát při hostování v Jablonci, ale Sparta vás kvůli zraněním v kádru povolala zpátky. Neštve vás to?
Ne. Jsem vlastně rád. Určitě bych si tam zahrál víc, ale ve Spartě budu snad víc vidět, vyzkouším si také evropské poháry.
Ligovou premiéru jste si odbyl loni doma proti Hradci Králové. Jak na zápas vzpomínáte?
Bylo to všechno na poslední chvíli, takže jsem nebyl ani nervózní. Sice jsem šel na trávník v předposlední minutě, ale byl jsem šťastný. Publikum vyvolávalo moje jméno. Asi dvakrát jsem se potkal s míčem, ale bylo to nádherné. Na Spartě už byla tma, takže se hrálo pod umělým osvětlením. Chyběl tomu jenom gól.
První branku jste vstřelil Plzni, ale větší slávu vám přinesl gól Bohemians, po němž mohla Sparta oslavovat titul.
To určitě! Bylo to super. Teď už se konečně můžu cítit, že mi titul doopravdy patří. Už jsem součástí týmu. Loni jsem se skoro bál slavit, odehrál jsem asi jenom tři minuty.
Jaké máte ve Spartě cíle?
Prosadit se do sestavy, vyhrát co nejvíc titulů a pak odejít do zahraničí.
Láká vás německá liga, kde hraje Rosický, nebo byste raději hrál jinou soutěž?
Německá liga se mi moc nelíbí. Radši mám italskou soutěž. Vyhovuje mi jejich techničtější styl i fanoušci. Jsou tam nejlepší na světě.
Pravou italskou atmosféru jste si už vyzkoušel při mezinárodním turnaji v Bari. Po vašem hattricku do sítě Kamerunu prý diváci šíleli.
Byl to pro mě největší zážitek. Italky jsou nádherné. Když na mě křičely moje jméno, hrozně se mi to líbilo. Nikdy jsem takové šílenství nezažil. Nedovedu si představit, jak na tom musí být v Itálii takové hvězdy jako Nesta nebo Nedvěd.
Jak jste se fanynkám za podporu odměnil?
Právě to bylo na tom to trapné. Od svazu jsme dostali nařízení, že nemůžeme rozdávat dresy. Připadal jsem si jako chudák z Východu. Ještě že jsem měl s sebou kartičky se svojí fotografií, kterou jsem jim podepisoval.
Co na to říkala vaše přítelkyně? Nežárlí na vás?
Neptal jsem se jí, ale musí se s tím smířit.
Až dostanete nabídku a budete se muset odstěhovat do zahraničí, vezmete si přítelkyni s sebou nebo budete následovat Tomáše Rosického a odjedete za hranice s rodiči?
V šestnácti mi nabízel angažmá německý Stuttgart. Tehdy bych asi odjel s rodiči, teď bych už jel sám. Věřím, že bych to zvládl.
Když Tomáš Rosický odcházel do Německa, moc se mu nechtělo. Uvědomujete si, že pokud se brzy prosadíte ve Spartě a klub dostane zajímavou nabídku, můžete být kdykoli proti své vůli vyměněn, třeba právě do Německa?
Takový je holt fotbal. Potkalo to i Milana Fukala... Když za hráče nabízí jako za Rosického klub půl miliardy korun, fotbalista nemůže dělat problémy, časem si zvykne.
Ve fotbale se točí stále větší peníze. Není to už na škodu sportu?
Pro normálního člověka jsou to šílené částky. Mně to také připadá neuvěřitelné...
Váš bývalý spoluhráč Horst Siegl přiznal, že ve Spartě bral zhruba tři miliony korun za rok. Nezdá se vám váš plat směšný?
Na to, že mi je osmnáct let, je to až moc, ale samozřejmě se kvůli tomu nezlobím. Za první výplatu jsem koupil rodičům zařízení do bytu. Za peníze, které jsem dostal za podpis smlouvy, jsem jim pořídil ojeté auto.
Nedávno jste si udělal řidičský průkaz. Už jezdíte?
Jasně. Mohl jsem si splnit svůj sen a koupil jsem si Opla Astru. Už mám za sebou dokonce i první kalamitu. Když jsem parkoval na Letné, odřel jsem auto o sloupek.
Kolik vašich platů na vůz padlo?
To prozradit nemůžu.
Jste ve druhém ročníku obchodní akademie, obor prodavač. Dokážete si představit, že si někdy stoupnete za pult?
Doufám, že ne. Snad mě uživí fotbal.
***
Tomáš Jun (17. 1. 1983)
S fotbalem začal v pěti letech v Hlubočepích, od devíti hraje za Spartu, v jejímž dresu debutoval v šestnácti letech v první lize. O rok později nastoupil v nejprestižnější klubové soutěži Evropy - Lize mistrů. Poločas si zahrál na hřišti londýnského Arsenalu. V závěru letošní sezony se ve Spartě probojoval do základní sestavy. Proti Bohemians vstřelil vítězný gól, který Spartě přinesl definitivně titul, zároveň byl 500. jubilejní brankou úřadujícího mistra v české nejvyšší soutěži. Letos Jun nastoupil v první lize v sedmi zápasech, poslední tři kola v základní sestavě. Za čtyři zápasy si drží skvělý průměr: co zápas, to gól. Na Letné podepsal smlouvu do roku 2005, ale těžko ve Spartě tak dlouho vydrží.
