Jeho spolužáci chtěli být jako Ručinský, Reichel, Lang a Šlégr. Litvínov je přece hokejové město, které se navíc díky olympijskému Naganu pozlatilo. Jenže devítiletý Honzík tehdy nechtěl o hokeji ani slyšet: „Chci být jako táta. Budu hrát fotbal za Litvínov.“
Pche, jaký Litvínov! Z Jana Kovaříka se vyklubal záložník s nejlepší levačkou v lize a pilíř Viktorie Plzeň. Jinak je to docela obyčejný chlap. Na hřišti se nehádá, škraloupy na něm nehledejte. S přítelkyní Martinou, která pracuje v motolské JIPce, se zná už osm let.
„Mám klidnou povahu. Možná až moc. Ale nebojte, nedělní zápas na Spartě mě dostane do varu,“ říká.
Sparta vs. Plzeň, to měl být absolutní vrchol, přímý boj o první místo. Jak to vnímáte teď, když máte osmibodový náskok?
Hraje první s druhým, nic lepšího přece liga nabídnout nemůže. Chceme dokázat, že jsme u nás nejlepší.
Podle tabulky jste. Vy se ještě nevidíte s pohárem v ruce?
Ani náhodou! Dokud existuje jen teoretická šance, že ligu nevyhrajeme, musíme jet naplno. Soustředit se na každý zápas, na každý detail. Děláme to celé jaro. Jakmile jeden zápas skončí, hlava přepíná na dalšího soupeře. Žádné přeskakování.
Být ve vaší situaci, mám spočítáno, kolik bodů mi stačí.
Já se tím nechci rozptylovat. Až to bude, tak to bude. Každý má svůj rituál, jak se soustředit. Já nečtu noviny, relaxuju při golfu, a když cítím, že nejsem ideálně připravený, přidávám si po tréninku. Střelbu, centry, v posilovně dělám zpevňovací cvičení, odrazovou sílu.
Vy jste byl vždycky poctivka, co?
Držím se tátova hesla: Nic nedostaneš zadarmo, musíš si to vydřít. Spolu jsme chodili na hřiště, i když nebyl trénink. Já chtěl být s balonem od rána do večera, nemusel jsem se přemáhat. Prostě jsem dělal, co mě bavilo nejvíc.
O ortodoxních levácích se říká, že bývají geniální. Maradona, Messi, Giggs, Puskás. Vy jste měl levačku vždycky mimořádnou?
Pravou půlku těla moc nepoužívám, snažil jsem se zlepšovat to, co mi šlo nejlíp. Když jsem měl vystřelit, aspoň čtyřikrát z pěti případů jsem do toho bouchnul levou. Leváci jsou vzácní, rozumím si s nimi víc.
To slyším poprvé.
S Tomášem Jablonským, který teď kope za Slavii, budeme stavět baráky vedle sebe. Bezvadný je náš mladý obránce Matěj Končal. Samozřejmě taky Pavel Horváth, velký pohodář.
Naučil vás fígly levačkou?
Spíš mi předává rady, oba máme trochu jinou techniku. Já jsem vypiloval vnitřní stranu nártu, něco mezi placírkou a nártem, ale na Horviho nemám. Když mi na tréninku nejdou centry, on si k tomu stoupne a pošle balon na milimetr.
Koho z leváků máte nejradši?
Holanďany - Arjena Robbena a Robina van Persieho.
K jejich slávě se asi nepřiblížíte, přesto vaše sezona stojí za poklonu: šest gólů a osm asistencí.
Nepamatuju, že bych měl tolik kanadských bodů, ale stejně mě mrzí, že nemám víc. Po podzimu jsem si říkal, že bych mohl zaútočit na deset gólů, takže mám co dělat. Bohužel se tolik nedostávám ke střelám, většinu času trávím u levé lajny, tam mám hlavní úkoly.
Vaše centry bývají pohlazením. Co je pro vás vlastně víc: ukázkově na gól přihrát, nebo skórovat?
Těžko se to vybírá, ale když už musím, volím přihrávky.
Plzeň na vaše centry očividně spoléhá. Vnímáte to?
Hlavně si vážím toho, kde jsem. Za tři a půl roku v Plzni jsem neměl tak silnou pozici jako teď.
Čím to? Vypadalo to, že bývalí trenéři Vrba, Uhrin a Koubek se na vaší roli shodli.
Všichni mi vyčítali, že jsem málo agresivní, tak možná proto jsem hrával ve vlnách: 60 procent jo, 40 procent ne. Jenže já prostě o moc agresivnější být neumím. Brání mi v tom povaha, nejsem konfliktní typ, nemám rád hádky.
Být jen trochu lump, třeba by přišla pozvánka do reprezentace, nemyslíte?
Na to se vůbec neupínám. Z gruntu se měnit nemůžu. Makám, přidávám si, hraju. Kdybych myslel na reprezentaci, spíš by mi to uškodilo. Když to přijde, budu nadšený. Když ne, svět se nezboří.
Reprezentace je sladký sen, zato druhý titul v řadě se blíží...
Ještě ne! Máme to dobře rozehrané, ale zdaleka není konec.
Tak jinak: věříte, že vaše vítězná série bude pokračovat na Letné?
Čtrnáct korálků máme a přidat patnáctý se Spartou, to by byla fantazie.
Jak si vlastně před takovým zápasem čistíte hlavu?
V pondělí jsme měli volno, v úterý jsem zašel na golf. Moc mi sice nejde, ale hrozně mě baví. Když odpálím míček a procházím se s přítelkyní přírodou, fotbal je to poslední, na co bych myslel. Stres teprve přijde.
