Ve středu odkoučoval zápas číslo 405. Byl vítězný a hlavně se Spartou. Asistenti ho vyhecovali, ať udělá kotrmelec. Dvaašedesátiletý Rada, který si od příštího roku může nárokovat penzi, sázku splnil: „Ale už to nikdy neudělám, bolí mě koleno.“
Plzeň - Jablonec 1:1, desátým gólem v sezoně vystřelil hostům bod Schranz |
Sobota a zápas číslo 406. Remíza 1:1 v Plzni. Rada zase řádil. Tolik chtěl vyhrát, aby jeho Jablonec potvrdil, že může skončit stříbrný a v letních předkolech senzačně zabojovat o Ligu mistrů.
To by byl od Rady majstrštyk, kdyby to dokázal. Jenže on by u postranní lajny řádil, i kdyby hrál o desátý flek. „Musíte si počkat, až skončím. Až tady budou trenéři, kteří budou sedět s kravatou a budou v pravítku. Ale mě už nechte dožít,“ prohlásil v emotivním vystoupení. Radova klasika, když brání sebe i svůj tým.
Jakmile se kamery a mikrofony vypnou, trenérův vztek rychle mizí. Jakmile mu zavoláte za dvě tři hodiny, třeba vás překvapí, jak bude nad věcí a žoviální. I proto začal mít mezi fanoušky tolik sympatií. Rada je prostě svůj. Jeho výkony, výsledky i výlevy navíc ligovému fotbalu přidávají šmrnc. Byť za sobotní invektivu směrem k rozhodčímu Fraňkovi možná dostane pokutu.
Co se stalo? Velmi zajímavý a kvalitní zápas se blížil k pauze, když Plzeň zúročila perfektní brejk. Ovšem v Radových očích to mělo výraznou vadu: zahlédl totiž, jak plzeňský Ba Loua, jenž nakonec skóroval, nejprve uprostřed hřiště žďuchl do Kroba.
Faul? Ne, nepískalo se. Ani video zpětně nezasáhlo.
Jablonecký čertík si počkal pár minut a pak na sudího vystartoval: „Nekoukej na mě, ty vole. Takhle mi lítaj zuby, ty sr...!“ V tu chvíli viděl rudě.
„Já se budu rozčilovat vždycky, když to vidím na takovou dálku. Nebudu tam jen tak sedět.“
Jistě, nebyl by to Rada, kdyby takovou situaci nechal bez divoké reakce. Je to vlastnost, díky které za ním hráči povětšinou jdou. On je dokáže hájit, chválit a zároveň je v náročných trénincích ždímat. I proto se Jablonec čtvrtou sezonu drží nahoře: skončil třetí, čtvrtý, čtvrtý a teď? V neúplné tabulce se srdnatě pere o druhé místo, které by zaručilo kvalifikaci o Ligu mistrů.
Oba konkurenti, Sparta se Slováckem, si v neděli rozdali mezi sebou a úspěšnější byli Letenští. Po výhře 1:0 se posunuli na 2. místo o bod před Jablonec. Mimochodem, boj o Ligu mistrů ještě v Jablonci nikdy nezažili. Stejně jako titul.
Klub bývalého fotbalového bosse Pelty má zvláštní kouzlo, které díky Radovi funguje ještě o něco líp než jindy. Tým má styl, hlad i osobnosti.
Defenzivní štít Hübschman i téměř ve čtyřiceti pokryje prostor, na lajnách metelí křídla Jovovič s Pilařem, v brance se drží Hanuš, na hrotu pracuje Doležal a bezvadnou sezonu prožívá Slovák Schranz, s deseti góly nejlepší střelec. Taky o víkendu se trefil. Výstavní střelou levačkou vyrovnal – a malý generál od lavičky zatleskal.
„Jsem vděčný za každou štaci, kterou jsem odpracoval. Prostě jsem rád, že trénuju,“ říká Rada.
I když vedl Slavii, Spartu nebo národní tým, svůj trenérský vrchol může zažít až letos.