Hned jste přepnul z role hráče na trenéra?
Konečně mám srovnání ze druhé strany. Fotbal mi zabírá mnohem více času. Na tréninky chodím hodinu a půl před srazem, domů hodinu a půl po skončení. Nepočítám do toho přípravu doma. Je plno věcí, na které teď musím myslet. Ale je nás na to v realizačním týmu více.
Našel jste se v trénování?
Po 20 letech u fotbalu jsem doufal, že u něj zůstanu. Ale že to vezme tak rychlý spád, jsem nečekal. Loni v létě se naskytla příležitost, abych se stal hrajícím asistentem u třetiligového béčka. Když jsem plánoval, co dál, říkal jsem si, že bych mohl začít u dětí, abych si trénování osahal. Že to bude u mužů, jsem absolutně nedoufal. Je to ohromný skok, plno věcí je pro mě nových. Naučil jsem se fotbal a naučím se i tuhle profesi.
Co vás na trénování nejvíce baví?
Celkově tahle práce. Pořád jsem blízko party v kabině. Ale už můžu dávat najevo svoje názory a nemusím přitom vyskakovat. Některé věci jsem ani neřešil, nechával jsem je plynout.
Jak teď pohlížíte na svůj konec ve Zlíně před dvěma lety?
Neodcházel jsem ve zlém. Měl jsem jen na některé věci jiný názor než trenér. Vyříkali jsme si to se vším respektem, ale nemohl jsem jinak. Žádný hráč není více než tým, tak jsem šel.
V týmu jsou i vaši nedávní spoluhráči. Změnily se vaše vztahy?
Není to pro mě snadná situace. Věřím, že jsme měli dobrý vztah a bude to fungovat. Těžší je to i pro kluky. Musíme si zvyknout. Znají mě, vědí, jak jsem se choval. S tykáním nemám problém.
Uražený trenér? Už nechci. Odešel jsem kvůli Páníkovi, líčí Jiráček |
Novým trenérem se stal Pavel Vrba. Zaskočilo vás to?
Překvapilo mě, když se o tom začalo psát, a moc jsem tomu nevěřil. A po nějakém čase sedíme v jedné šatně. (úsměv) Znal jsem ho jen z pozice nadřízeného, na lavičce. Tohle je jiná situace. Jsme nový realizační tým, musíme si na sebe zvyknout. Výhodou je, že znám jeho náhled na fotbal, styl, jakým chce hrát, jak se to odráží v trénincích.
Jako úlohu máte?
Moje role je koukat kolem sebe, dělat hráčům servis, aby trénink odsýpal a nepostávali. Jsem nový, Víťa (Vrtělka) má důležitější roli.
Takže cvičíte i s hráči?
Třeba když to počtově nevychází, zapojím se. Můžu zůstat na hřišti a jsem za to rád.
Jako hráč béčka budete pokračovat, nebo skončíte?
Vzhledem k časové náročnosti by to nefungovalo. Abych si šel jednou za týden v sobotu kopnout za juniorku a zbytečně zabíral mladým místo, je hovadina. Leda kdyby se stalo něco nečekaného. Momentálně to ale skloubit nejde. Navíc máme dvě malé děti a jsem potřeba také doma. Když už fotbal, tak jedině na Kudlově, kde se s kamarády staráme o hřiště.
Láká vás být hlavním trenérem? Přihlásíte se ke studiu profi licence?
Tak daleko se nekoukám. Všechno je pro mě nové, nikam nespěchám, chci si všechno vyzkoušet, zjistit, jak to funguje. Pak si to vyhodnotím a řeknu, jestli má cenu pokračovat výše.
Pamatujete éru trenéra Michala Bílka, kdy Zlín hrál na špici ligy. Co se pak pokazilo, že hraje o záchranu?
Je pro mě těžké to komentovat, ale je za tím více faktorů.
Poznal jste zblízka nastupující generaci zlínského fotbalu. Má klub kde brát?
Za půl roku jsem si nějaký obrázek udělal. Viděl jsem plno šikovných kluků, kteří mají potenciál se dostat do profi fotbalu. Ale chce to čas a trpělivost. Zlín je ve složité situaci a doba na jejich start není vhodná. Když budou trénovat a makat, dříve nebo později se na Letnou dostanou.
Složité je to i pro vás. Poprvé jste trenérem u áčka a hned vás čeká boj o záchranu.
Jako hráč jsem tuhle situaci zažil v Německu, kde jsme hráli s Hamburkem dvě sezony o udržení. Nezbývá nám nic jiného než se odrazit od tvrdé práce, dobrého přístupu. Pokud budeme poctiví v tréninku, ukáže se to na hřišti a dobře to dopadne.
