Ondřej Kolář a základní sestava Slavie. To k sobě pasovalo víc než cokoli jiného.
Když už nenastoupil, bylo to většinou v závěru sezony, kdy už měl tým jistý titul.
Vážné zranění z loňského osmifinále Evropské ligy na Rangers, kdy ho domácí Roofe surově zasáhl kopačkou do hlavy, Koláře zastavilo jen na dvě utkání.
Zato loni na podzim to bylo zcela jinak. Slavia odehrála 31 utkání, Kolář jich odchytal jen dvanáct.
Nepovedené výkony, zlomené žebro, onemocnění a také skvělá forma konkurenta Aleše Mandouse. To všechno stálo za tím, že z jasné a letité jedničky byl náhradník.
Kolář ve SlaviiVytíženost brankáře ve srovnání s loňským podzimem JARO 2018 ROČNÍK 2018/2019 ROČNÍK 2019/2020 ROČNÍK 2020/2021 PODZIM 2021 |
„Do sezony jsem nevstoupil dobře. Začalo to tím, že jsem dělal zbytečnou kličku v Teplicích. Dostali jsme gól, sice to nakonec nic neřešilo, protože jsme vyhráli. Ale pak se jelo na Ferencváros. Tam se stala chyba. No, chybou bych to možná ani nenazval, spíš smolný okamžik, jak mi míč přeskočil nohu,“ vzpomínal sedmadvacetiletý gólman v rozhovoru pro klubovou televizi během současného soustředění v Portugalsku.
Malá domů od Tarase Kačaraby, kterou Kolář nezpracoval a míč skončil v síti, mohla také za to, že Slavia byla vyřazena z boje o Ligu mistrů.
„Tenhle moment si každý pamatuje. I já si ho budu pamatovat. Přišlo to v nejhorší možnou chvíli. A pak jsme vypadli ještě s Legií z Evropské ligy a šli jen do Konferenční ligy. Všichni jsme si to představovali jinak, ale bohužel fotbal i tohle přináší,“ přemítal.
V září si sedl na lavičku, nebylo to kvůli třem obdrženým brankám v Karviné, ale kvůli zranění.
Jeho zástupce Mandous nabídnutou šanci využil, byť pak porážkám v derby na Spartě a v Konferenční lize na Feyenoordu nezabránil.
Další šance pro Koláře nastala v polovině října, kdy Mandous kvůli osobním potížím dostal pár dnů volno.
Slavia podlehla v poháru Haifě (0:1), v domácí soutěži porazila Liberec (3:1) a remizovala v Českých Budějovicích (2:2). Tenkrát 24. října to bylo naposledy, co Kolář chytal.
„V Budějovicích mi to nevyšlo. Dostal jsem hloupý gól. Takový výkon jsem ve Slavii snad ještě nepodal, celkově to bylo špatný,“ přiznal.
„Přitom předtím v Izraeli i s Libercem to z mojí strany byly dobré zápasy. Jenže šly rychle za sebou a stály mě dost sil. Jsem dost zkušený na to, abych si dokázal říct, že nejsem na další připravený. Měl jsem do brány pustit Mandyho. Ale vždycky jsem chtěl chytat všechno. Dosud to tak ve Slavii bylo, takže jsem si myslel, že i v těch Budějovicích to zvládnu, ale bylo to špatné řešení.“
Od té doby ho Mandous už do brány nepustil. S ním Slavia vyhrála sedm ze zbývajících osmi ligových zápasů, postoupila do vyřazovací fáze Konferenční ligy a do čtvrtfinále domácího poháru.
„Mandy je kvalitní brankář. Šlo jen o to, aby Slavii ustál v hlavě. Byl velmi dobře připravený a ukázal to. Chytal fantasticky, zastoupil mě skvěle. V některých zápasech udělal body vyloženě on. Pro mě to na jednu stranu byla i úleva, že jsem se nemusel tlačit zpátky,“ přiznal Kolář.
 |
Ještě předtím však prožíval těžké období. Nebyl zvyklý, že mu to nejde, že mužstvu nepomáhá jako dříve. Že dostává laciné branky, že není fit.
„Trápil jsem se. Byl jsem z toho špatný, nespal jsem. Nevěděl kudy kam. Ale pak jsem si v klidu mohl odpočinout. Pro mě bylo důležité se dát dohromady po fyzické stránce a ještě důležitější po psychické. Čtyři sezony jsem chytal všechno. I když jsem byl zraněný a netrénoval, tak jsem do zápasu šel.“
Teď už je odpočinutý a natěšený. Na soustředění v Portugalsku trénuje s elánem. „Už budu zpátky, jen se potřebuju dotrénovat fyzicky. Doufám, že to pak na hřišti využiju.“
