Dravě se dostal před obránce a ve výskoku z voleje vnějším nártem trefil míč dokonale. Přímo do šibenice. Olomoucký útočník Jakub Petr v zápase s Příbramí připomněl, čeho všeho je schopný. Dal dva góly, další dva připravil. Na demoliční výhře rozjeté Sigmy 6:1 měl hlavní podíl.
Dvaadvacetiletému odchovanci Hanáků se před pěti roky, kdy naskočil do ligy, předpovídala parádní kariéra. A stále se mohou ještě velká očekávání naplnit, byť má za sebou už dvě operace kolena. "Pořád se mluví o nějakém talentu, ale v lize jsem už odehrál hodně zápasů (98). Musí to být na mně vidět. Doufám, že pomáhám týmu," říká šikovné křídlo, jež častěji na góly přihrává, než je sám střílí.
V posledních dvou kolech se ale trefil třikrát a produktivitu si přeje přenést i do následujících dvou zápasů. Budou to klíčové bitvy ve válce o první místo. Vedoucí Olomouc hraje v Plzni a pak s Jabloncem.
Stále jste ještě mladý hráč, ačkoli jste do ligy naskočil už před pěti lety. Když jste byl podruhé dlouho na marodce, klub s vámi prodloužil smlouvu a dal vám tak najevo, že věří ve vaše úplné zotavení. Jste teď psychicky silnější?
No, už to byla má druhá operace kolena a není jednoduché být na dvou operacích ve dvaadvaceti letech. Ale snažím se to nějakým způsobem zvládnout. Prostě je to život, holt se s tím nedá nic dělat. Snažím se do toho dostat.
Očima trenéra Romana PivarníkaO Kubovi Petrovi se říká, že je laxní přístupem. Možná to tak bylo, ale já o něm nemůžu říct ani slovo špatné. Na tréninku maká. Pochopil, co po něm chci. My jsme věděli, že Kuba Petr má obrovské přednosti, ale půl roku nehrál kvůli operaci kolena. Pomohly mu zápasy v juniorce i béčku, dostal se do herní pohody a jde nahoru. |
Zdá se, že jste se dostal do dobré formy.
Vypadá to tak, ale začátek sezony se mi moc nepovedl. Poslední zápasy mi celkem vyšly, ovšem nedělal bych z toho žádný závěr. Budu makat dál. A byl bych jenom rád, kdyby se mi to povedlo zopakovat i v následujících dvou těžkých zápasech – s Plzní a Jabloncem.
Cítíte, že se od vašeho brzkého startu v lize před pěti lety stále zlepšujete?
To ano. Na hřišti se cítím líp, už to není ode mě takový ten dětský fotbal. Snažím se jít do zápasu s čistou hlavou.
Je pro vás těžší než dřív udržet se v základní sestavě? Na střídačce jsou zkušení útočníci Hubník či Schulmeister.
Těžké to je. My se od začátku sezony hodně střídáme. Jednou hraje ten, podruhé onen. Musíme v zápasech i na tréninku odvádět co nejlepší výkony a pak je na trenérovi, pro koho se rozhodne.
To je pozitivní konkurence – nemůžete vypustit ani souboj na tréninku.
Je to tak. Jsme tam čtyři na dva posty a je to těžké.
Složité musí být i pro trenéra Pivarníka vybrat vždy správně. Jaký je rozdíl hrát pod ním a koučem Psotkou?
Oba sází na ofenzivu se třemi útočníky. Možná je to teď trochu víc o bránění. Trenér Pivarník chce, abychom se my křídla víc zatahovali a nečekali jen na půlce na brejky. Jako mužstvo musíme víc bránit. Ale jde vidět, že to nese ovoce. Rozbíháme potom rychlé kontry a ty nám vychází.
Góly jste začal střílet zase přesně po roce, během kterého jste prodělal druhou operaci kolena. Je to pro vás úleva?
Určitě. Dlouho jsem nehrál. Teď se na křídlech pořád střídáme. Už v Teplicích jsem byl rád, že jsem ukončil čekání na gól. A s Příbramí se mi zápas celkem povedl. Doufám, že to bude takhle pokračovat.
Dal jste dvě pohledné trefy. Hlavně ta první ve vzduchu šajtlí z voleje do šibenice byla ukázková.
Byl to takový bekhend. Viděl jsem balon, jak letí, dostal jsem se před hráče, nastavil nohu a hezky to tam zapadlo. Taková Pospova šajtle.
Potřebovali jste vyhrát o pět branek, abyste byli první. Proto jste pořád útočili?
Ne, to nehrálo roli. Ani jsem nevěděl, že se můžeme dostat do čela, když dáme víc gólů. Hráli jsme výborně. Mohli jsme dát ještě víc branek. Ale dobrých šest. Takový zápas jsme potřebovali hlavně doma, abychom nabudili lidi a příště jich přišlo ještě víc. Byli skvělí, bavili se.
Pomýšlel jste na hattrick jako Ordoš?
Ne, vůbec. Byl jsem rád, že jsem dal dva góly, to se mi podařilo podruhé. Těší mě, že to Ordžimu padá. Hraje o nejlepšího střelce. Jen tak dál. Ta jeho střela z dálky, to snad nemohl ani líp trefit. Nádhera!
Po utkání vás chválil, že on dal sice hattrick, ale zápas jste dvěma góly a přihrávkami rozhodl vy.
Za to jsem rád. Michal dal tři góly, mně se povedly dva. Ale bylo tam hodně dobrých výkonů od všech hráčů. My jsme jejich práci zúročili. Doufám, že jsme se dobře naladili na Plzeň a zvládneme to tam.
Olomoucký Jakub Petr (vpravo) ve vzdušném souboji s příbramským Jakubem Jugasem.
Může kanonáda s Příbramí ještě vůbec nějak pomoct vašemu sebevědomí do následujících dvou těžkých zápasů v Plzni a s Jabloncem?
Už tak taháte dvanáctizápasovou šňůru bez prohry. Tak vysoké vítězství nám rozhodně pomůže. Do Plzně pojedeme hrát otevřený fotbal. Musíme brát jejich sílu, ale jsme v tabulce před nimi a jedeme tam hrát vyrovnaný zápas. Na nula nula nehrajeme nikdy. Plzeň hraje vynikající fotbal, ale chceme bodovat.
A udělat důležitý krok k podzimnímu mistrovi?
My hrajeme pořád o to samé – držet se v trojce. Co bude dál, to se uvidí. Potřebujeme zvládnout tyhle dva těžké zápasy, pak máme ještě jeden a další v poháru. Snad to zvládneme.
Osa týmu je spolu čtvrtým rokem. Na jaře jste vyhráli český pohár, pak Superpohár. Byl by vrcholem vaší party titul, z kterého jste se radoval spolu s Hořavou či Doležalem kdysi v dorostu?
Ještě nemáme za sebou ani půlku sezony, těžko to hodnotit. Jsme nahoře, hrajeme dobrý fotbal. Ale vrchol týmu by přijít mohl, jsme spolu už opravdu dlouho. Víme, co jeden od druhého máme čekat. Já si myslím, že tady tato generace by mohla dosáhnout na nějaký úspěch. Tedy kromě poháru a Superpoháru.
